Arch 21: nebyli jsme šťastní

I tento blog věnuji projektu Archy 21 (Archa 21) a spolu s jejich textem si připomínám to v čem stále žijeme a ze srdce si přeji, aby to byla už minulost. Následuje text z Archy 21.

Nebyli jsme šťastní

Donedávna tomu však bylo úplně jinak. Neuměli jsme rozlišovat, co prospívá životu a co ne. Žili jsme ve sporech, soupeření a bojích. Honili jsme se za penězi, povrchními věcmi, výkonem nebo žili v zajetí malých povinností. Zdůrazňovali jsme materiální a podceňovali spirituální stránku života. Bývali jsme hodně nemocní. Neměli jsme dost vnitřní síly a sebevědomí, abychom se uměli postavit mnohému, co nás odvádělo od života, ať už vnější manipulací či vlastní slabostí. Nevěřili jsme sami sobě ani druhým. Žili jsme ve strachu a neuměli uhájit svou svobodu proti zájmům mocných. Báli jsme se vyjadřovat otevřeně.

Byli jsme příliš závislí na státu a v područí politiků a byrokracie. Podléhali jsme jednostranným informacím a manipulacím médií a reklamy. Nedostatkem odvahy a občanskou pasivitou jsme dál posilovali vliv mocných. Byli jsme zmítáni ekonomickými a politickými zájmy. Věřili jsme ekonomickému růstu a vlastní spotřebě jako smyslu života. Přihlíželi jsme tomu, jak se světové bohatství koncentruje v rukou nejmocnějších lidí světa na úkor zbytku společnosti. Stále víc jsme upadali do virtuálního světa a závislosti na médiích i komunikačních technologiích. Zaslepeně a bezohledně jsme ničili život na Zemi a brali dětem budoucnost. Hádali jsme se a stále víc jsme se rozdělovali. Nebyli jsme šťastní.

Civilizační krize se nejšířeji a nejhlouběji projevila za covidové doby. Jako na jevišti se náhle odhalily největší slabosti lidí i státu. Mnozí lidé podlehli strachu a vládnímu nátlaku. Politici, "oficiální" odborníci a média strašili a manipulovali lidi. Vlády pošlapávaly zákony, diskriminovaly některé občany, braly jim ústavní práva a vydávaly chaotická a bláznivá nařízení. Medicína se přesunula z nemocnic na nádraží a do obchodních domů. Politici na dlouho uzavřeli školy i hřiště a izolovali děti doma. Děti to odnesly vážně narušeným duševním zdravím, ačkoli pro ně až na naprosté výjimky covid nepředstavoval vážné riziko. Staly se obětí strachu dospělých. Společnost pak na čas upadla do apatie a nechtěla o selhání ani slyšet.

Ale žádné království není zakleté na věky!