Bude mír?

Upřímně nevím. K míru se dá dospět buď vítězstvím jedné strany, což znamená kapitulaci poražené strany, nebo snahou o jednání o příměří, kdy jsou všichni již vyčerpáni, válka nikam nevede a obě strany dospějí k tomu, že nejlepší by bylo už z toho nějak vycouvat.

Pak se začne jednat, někdy i za pomoci prostředníků, bude snaha dojednat nějaký kompromis, který budou obě strany považovat za dílčí vítězství, za maximum možného.

Bylo by dobré, kdyby letos to utrpení lidí na Ukrajině skončilo. Aby se tato země mohla obnovovat a mírově rozvíjet. Nejspíš je k tomu daleko, ale možná, že nějaká utajená jednání probíhají, přece jen jde o nebezpečí pro celý svět, když se jedná o jadernou velmoc, resp. velmoci.

Žádný strom neroste do nebe, jak se říká, tak si představuju, že i ruský imperiální nacionalismus má své limity. Na druhou stranu pýcha předchází pád a snad neexistuje tak namyšlená část světa jako je Západ, který ostatními pohrdá, tzn. že je ponižuje, poučuje a vnucuje jim své způsoby a představy.

Jenže jsme se ocitli v době, kdy už to ostatní svět nechce snášet. Zjistili jsme, že ruský prezident, který se nám zdál jako pragmatický obchodník, se změnil ve válečníka. Možná jím byl vždy, ale asi nebyl připraven, aby se tak mohl projevit. Teď se projevil.

Naprosto ale překvapil Ukrajinský národ, který se nevzdal a hrdinně vzdoroval. Tím si vysloužil nejen sympatie světa, ale i vojenskou pomoc a paradoxně asi i nechtěné prodloužení válečného utrpení.

Nelíbí se nám, co Rusko dělá, je to náš nepřítel, ale i nepříteli je třeba naslouchat, abychom byli připraveni na jeho činy, a navíc bychom ho měli brát vážně. Rusko chce být bráno vážně a být vyslyšeno. Co je cílem ruské agrese?

Podle mě to bylo z jeho strany řečeno naprosto jasně: buď bude Ukrajina přátelská (tj. neutrální a nebude v NATO) nebo nebude vůbec. A zdá se, že Rusko se bez Západu obejde líp než Západ bez ruských surovin.

I Západ by si měl být vědom svých možností, limitů válečných, ekonomických i lidských a dle toho se zařídit. Vypadá to, že Rusko přešlo na válečnou ekonomiku (v autoritářském režimu je to jednodušší). Tomu ale nemůže mírová ekonomika konkurovat, ta v tomto případě tahá za kratší konec. Přísun zbraní může váznout, protože mírová ekonomika Západu jich nemůže vyprodukovat tolik, jako válečná ruská. Navíc korporáty chtějí prodávat sofistikované drahé zbraně s vyšší úrovní zisku, ne chrlit náboje jako na běžícím páse.

Západní civilizace je více pohodlná než ta ruská, která je nastavena více na přežití. Prostě to má v genech, stačí si vzpomenout, co Rusové všechno přežili.

Jsme ve víru deglobalizace a transformace a zdá se, že ani Panslovanství, ani Panevropanství nenabízí řešení a obě tyto vize jsou překonány už tím, že v obou to chce někdo mocný řídit a chce, aby ho ti ostatní poslouchali. Tohle by mělo skončit a celoplanetárně se prosadit lidství a spolupráce. Žij a nech žít, nad nikoho se nepovyšuj, před nikým se neponižuj, na druhém neparatizuj.

Co si jako lidstvo budeme muset ještě zažít, abychom se poučili, zastavili zbytečné války a začali spolu vzájemně spolupracovat, protože jedině tak můžeme na planetě přežít a dále se rozvíjet. Jsme rozdílní, tak to respektujme. Nemusíme spolu ve všem souhlasit, naučme se respektovat i ty, s nimiž nesouhlasíme, jedině tak překonáme nenávist, kterou zaměníme za toleranci a můžeme se odrazit k lidství. Proč se užírat nenávistí? To vyčerpává a vede k nemocem. Nenávistný škodí především sám sobě. Nakonec je to svobodné rozhodnutí každého z nás.

Příroda spolupracuje a neustále se ustavuje do dynamické rovnováhy. A čeká na člověka až spadne z višně, přestane si hrát na pána tvorstva (a světa) a bude tomu tvorstvu sloužit jako moudrý správce. Začínám pochybovat o tom, že se toho Příroda dočká.

Jenže ona si to nakonec vynutí a člověk to buď na poslední chvíli pochopí, nebo bude nahrazen či přežije (v porovnání s dneškem) jen menší část lidstva, která to pochopila.