Být či nebýt na facebooku?

Má to jistě řadu výhod a řadu nevýhod. Výhodou by jistě bylo zvýšení mého dosahu. Nicméně ruku v ruce s tím by šlo i o zaměření pozornosti různých hlídačů vhodného obsahu a správného narativu.

To se mi moc nechce, lajky k životu nepotřebuju a ani boj. Chci být otevřený více sociálním bublinám, resp. nechci být v nějaké uzavřený. Odpuzují mě zejména ty fanatické, ideologicky a názorově zaslepené. A více mě přitahují ty méně systémové až nesystémové. Zkrátka jsou mi bližší (a není to jen nějakým algoritmem). Mám rád to, co mě zajímá a ladí se mnou. Dám nejen na rozum, logiku, analýzu, ale také na pocit. Pokud se mám rozhodnout mezi dvěma variantami, beru svůj pocit v potaz.

Je to jemné vedení duše. Tam, kde se necítím příliš dobře, nedělá mi to radost, tam nechci pobývat. Nechci s některými lidmi pobývat ani fyzicky, ani virtuálně. Přičemž virtuálně používám dnes již zastaralé metody komunikace, tj. především emaily, telefon a své blogy a weby.

A je to znát. Zejména v soukromí. Nevím, co způsobuje, že mi kromě hromadných emailů, v některém dni nepřijde ani jeden email. Je to tím, že lidé obecně emaily už moc nepoužívají, protože je nahradili jinou komunikací? Že jsem se vyčlenil, když nekomunikuju na sociálních sítích? Že jsem v hledáčku nějakých hlídačů či počítačových algoritmů díky svým blogům a webům? Nebo mi server nabízí důkladnou spamovou obranu takovou, že se ke mně mnohé maily vůbec nedostanou?

Neumím si na to odpovědět. Ale aspoň si kladu otázky a hledám příčiny. Co by se změnilo na facebooku? Mám společný profil s manželkou, ale už pár let tam vůbec nechodím. Občas mi žena něco přečte či ukáže. Nabízí se, že by ten původní, který jsem nejvíc využíval v letech 2017 a 2018, si vzala za svůj manželka a já bych si založil (spíš nechal založit jiný). Ale nedovedu si představit, že bych tam byl online a že by mě to nějak bavilo. Původně jsem ho chtěl jako rozcestník k mým blogům či webům. Ukázalo se, že to nejde, nebo jsem to v letech, kdy jsem to používal, neuměl. Asi by šlo, kdybych měl jeden web i na facebooku.

K tomu ovšem musím nejdřív dozrát a rozhodnout se pro to sám. Nemám rád vnucování. Možná, že ten čas přijde. Ale nevím, v období 2019 až 2021 jsem ho asi 2x rušil, ale žena ho potřebovala (nebo chtěla) obnovit, tak jsem to vyřešil jinak, prostě ho ignoruju. Obejdu se bez něj.

Fakt mě tam nic neláká. Chybí motivace. Takže představa, že bych tam toužil vstoupit, když jsem si to virtuální sdělení a sdílení vyřešil blogy a weby, je lichá. Mají malý dosah, což je na jedné straně nevýhoda, na druhé výhoda, záleží na úhlu pohledu.

To, co chci světu sdělit, tam napíšu. Přečtou si to ti, kteří si mě v tom internetovém prostoru našli, které to mé psaní nějak přitáhlo. Nevýhodou je, že jich je málo, na facebooku by si to přečetlo víc lidí. Ale výhodou zase je, že svým dosahem a poměrnou malou známostí jsem pod rozlišovací schopností "fact-checkerů", kteří brousí hlavně na sociálních sítích.

Zatím odolávám, obecně nepropadám závislosti, jsem proti tomu docela imunní, nestresuji se tím, že mě čte málo lidí, k povzbuzení a radosti žádné lajky, stovky virtuálních přátel a tisíce sledovatelů nepotřebuji. Navíc už o sobě vím, že jsem introvert a potřebuju být občas i sám a nedostupný (off-line).

Ale jak se říká, nikdy neříkej nikdy.