Chodím bos v trávě

Nejsem zapřisáhlý "boso-chodec", po městě bych si netroufl, po ulici a asfaltu by mě to ani nebavilo. A vůbec bych nešel bos do nějakého nákupního centra a nechodil bos v zimě.

Chodím rád bos po trávě, většinou na své zahradě a na chatě, také do vody v přírodě chodím bos a obvykle se po koupání bos projdu, abych si nenamočil boty, ty nasadím až mám nohy suché a když už ta chůze bosky přestává být příjemná.

Nejpříjemnější je chodit bos po trávě. Příjemně to šimrá, člověk cítí tu zemi, vlastně i Zemi. Jsou to příjemné až skoro meditační stavy sounáležitosti s přírodou a Zemí. A to může ta tráva být i posekaná, nebo šlapu dokonce v záhonu, tj. po hlíně, nebo jdu po písčité či kamenité cestě. A co teprve když se bosky producíruju potokem, dotýkám se dna a nohy mi přitom omývá voda.

Mám z toho pocit blaženosti. Jak málo člověku stačí. A to si ještě člověk všimne toho života nejen v té trávě, ať již jde o rostliny, hmyz či jiné živočichy. Stačí se pak zahledět do vody, na louku, do stromů či na oblohu a dívat se na život a k tomu se zaposlouchat do zvuků přírody, najmě zpěvu ptáků. To mi příroda poskytuje v celé své kráse a úplně zdarma.

Jen je třeba mít ten kout, kde příroda vládne, nebo spolutvoří s člověkem, který ji má rád a také rád využívá její dary. Ať už tím, že si něco malého a užitečného pěstuje, nebo mu tam něco užitečného roste samo od sebe, nebo použije dřevo ze stromů, které tam rostou, ať již na zem spadlých větví či stromů, nebo v případě některých i pokácených, zpravidla uschlých nebo přerostlých.

A pak si sednout na verandu či lavičku a hledět na to, co se děje, co vám příroda nabídne za reálný film. Člověk si může k tomu vychutnat i kávu, víno nebo pivo, a to je pak blaženost sama. Klid a radost na duši.

Tak se rozhlížím, koukám a někdy i něco vyfotím.