Co tě nezabije, to tě posílí

Někdy člověk prožije těžší chvilku. Říká se tomu zkušenost, nebo také lekce. Obvykle slouží k uvědomění. Co si to tak člověk uvědomí? Většinou to, že tudy už jít nechce, že mu něco přestalo dávat smysl a činit radost, že už s tím musí něco udělat, něco změnit.

Zkrátka mu situace otevře oči. Ono se mi to několikrát opakovalo a já to neřešil. Ne, že bych to nemohl vyřešit, ale nebylo to v té době mou prioritou. Potřeboval jsem řešit jiné (dle mého) důležitější věci a tohle odložil na později. Tak se mi to zase připomnělo. Pracovní úspěchy jsou skoro zapomenuty a za krkem mi sedí snad jen průšvihy. Zkrátka dříve nevyřešené se vrátilo. S tvrdší razancí, ovšem se silnějším (ve smyslu vědomějším) člověkem.

Tentokrát to bylo ještě vykoupené tím, že jsem chtěl být jinde, ale dříve jsem to slíbil a kvůli jiným záležitostem vč. odjezdu na týdenní dovolenou jsem nestihl rozeslat pozvánky na schůzi. Tak jsem to chtěl ještě rušit, ale chlapci to všem oznámili a když jsem se vrátil, postavili mě před hotovou věc. Nakonec jsem musel oželet setkání, na které jsem se těšil, které by posílilo mou duši a zúčastnit se něčeho, o čemž jsem dopředu věděl, že mě nepotěší. Také, že jo. Objevil se člověk a opět mlel, obvinil mě, a dokonce vyhrožoval trestním oznámením. Všechny se snažil přesvědčit, nejen o mé chybě a nesplnění slibu, ale podsouval jim i mé zlé úmysly. Usmíval jsem se, byl v klidu a nechal ho mluvit. Čtyři dohody v praxi.

Já slovy moc nehřešil a nebral si to osobně, nechal jsem ho vyprávět domněnky a pak se držel umění ustoupit. Samozřejmě měl v něčem pravdu. Nedodržel jsem sliby a nevyhověl předepsaným pravidlům, avšak měl jsem v úmyslu to napravit. Nakonec stejně přesunujeme velkou sumu peněz (které patří SVJ) na jejich nové účty, tak to uděláme i tady (výjimečně před schůzí), aby byl klid a nikdo na nás neposílal právníky a policajty. Musím si dát pozor, abych schůzi svolal striktně podle pravidel a neudělal nějakou chybu. Odměnou mi bude, že už se s takovými lidmi nebudu setkávat. Uleví se mi.

Snažil jsem se zůstat nad věcí, nerozčilovat se, přijmout to. Moudrost přece s pýchou nebojuje, nemá to smysl, moudřejší je ustoupit. Šrámy jsem si sice žádné neodnesl, nicméně energii mi to vzalo. Doma jsem si zacvičil, dal si studenou sprchu, a ještě to prodýchal.

Dříve bych reagoval emočně a potom bych byl ve stresu. Tentokrát jsem byl vědomě zdrženlivý. "Bitvu" jsem zdánlivě "prohrál" a vím, že to, co jsem dříve neudělal, prostě udělat mám. Ne proto, abych se vyhnul trestnímu oznámení a udělal to, co si ten člověk přeje, ale abych napravil svou chybu. Stejně je humorné, že mě chce trestat za domnělý hřích ztráty šesti procent a státní inflaci (malou měnovou reformu), která sebrala lidem třetinu úspor, vůbec neřeší a ani to, že vlastní účet si už mohl založit první výbor ještě dávno před tím, než jsem vůbec nastoupil.

Přesto jsem nemohl dlouho usnout, přece jen mi to šrotovalo v hlavě. Nakonec jsem myšlenky přesměroval pozitivně a usnul jsem. Ráno jsem se probudil svěží a spokojený. I z toho, že jsem schůzi nakonec nepřeložil a přišel jsem kvůli tomu o příjemné setkání (i pár peněz), ale postavil jsem se tomu čelem a pomohlo mi to v mém rozhodování.

Už žádné lavírování a rozmýšlení. Pracovat na svém odchodu, hledat náhradní řešení. Vše se postupně rýsuje. Vesmír ví, co dělá, a tady už mě potřeba nebude, protože to už není se mnou v souladu. Jen je třeba ty všechny věci dotáhnout do konce.

Do vítězného konce. To ani nemusím, stačí, když ten můj konec nepoškodí mé kolegyně, které se mnou sdílí kancelář a kolegy v představenstvu, kteří se mnou sdílí odpovědnost. Zkrátka, abychom to přežili ve zdraví a bez zbytečných ztrát.

Nicméně některé ztráty se později ukáží jako výhry. Když ztratíte problematické a neustále obtěžující klienty, kteří vám sice přinášejí nějaké peníze, ale hlavně hodně problémů a starostí, máte méně stresu a uvolněné ruce pro jiné (též důležité) činnosti. Zkrátka získáte více prostoru a času, abyste svůj záměr dotáhl do konce.