Dneska ráno utřel jsem si ….

…… prdel milionem dolarů, pak vyšel ven a světe div se, všechno bylo postaru. To zpívají Chinaski v písní Milion dolarů.

Tak si s tím pohrávám. Kdybych byl dolarový bilionář, tak milion dolarů by neměl být problém obětovat (nevím, zda zrovna na vytření zadku). Tak mě napadlo, jak dlouho by si člověk musel vytírat zadek nejvyššími dolarovými bankovkami, než by dosáhl milionu? Debilní úvaha, že.

Nebo by se jednalo o něco vzácného (historický dokument, obrázek, apod.), co by mělo cenu milion dolarů? Nebo je to vize (blízké budoucnosti), kdy milion dolarů bude mít cenu role toaletního papíru?

Samozřejmě text je básnická licence a jeho význam chápu takto: ani milion dolarů ti nepřinese štěstí, nezaručí zdraví. Může ti přinést to pomíjivé pozlátko, pocit bohatství, moci a vlivu. Těmito penězi můžeš prospět, nebo uškodit nejen sobě a svým blízkým. Když Ti někdo takové peníze nabídne, není to jen tak, něco za to bude chtít, třeba nějakou službičku. Jako ďábel tvou duši.

Nejsem v pozici, kdyby mi něco takového hrozilo, kdybych musel přemýšlet o tom, jak naložím s balíkem peněz, co si nechám, komu či čemu prospěju. A větší průšvih pro mne bude, když usednu tam, kam chodí i císařpán pěšky a nebude tam toaletní papír. V tu chvíli je i milion dolarů opravdu na hovno, vlastně ani na to hovno není.

A teď k té druhé části textu. Ta je o životě, o tom vyjít ven a dívat se. V písni se vyskytují i části jako: "život je komedie plná omylů" a "všechno je tady a teď a jenom na chvíli, tak čekám na odpověď, jestli já anebo všichni se tu zbláznili".

Tak jsem blázen já, nebo všichni ostatní? Pravda je takováto: "všichni jsou blázni, jen já jsem letadlo!"