Dvě jistoty

Jak prohlásil Benjamin Franklin "existují dvě jistoty: daně a smrt". Z toho asi plyne, že placení daní se zbavím jedině smrtí. Ale možná je tu i jiná možnost. Přestane existovat stát a (nebo) jeho schopnost daně vybírat.

Předpokládám, že by to bylo jen dočasně. Dovedu si to představit při nějakém delším blackoutu nebo při vyhynutí větší části lidské populace na určitém území. Území bez lidí by si zpět vzala příroda anebo by přišli jiní lidé odjinud. Však to už známe.

Libo démo režim je svým způsobem úžasný. Ony ty demokracie s přívlastkem nějak vedou k totalitě. Tady to možná spěje až k dystopii digitálního otroctví. Osobně bych preferoval společenský systém spíš utopie typu "anarchokapitalismus" nebo "komunitní tvořivou společnost".

To mi přijde soběstačnější, svobodnější, nezávislejší, zároveň zodpovědnější. Jsem tedy spíš pro upřednostnění té horizontální složky společnosti, což je spolupráce než té vertikální, což je o velení, hierarchii. A hlavně moci a vlivu.

Když jde o moc, je to nemoc. A nám připadá, že my dole spíš máme bezmoc. Ale to je jen zdání. My se totiž k moci moc nedostaneme, nemáme na to charakter. Tedy charakterní většinou jsme, ale ne úplně bezcharakterní, a to je devíza současných mocných.

Ti mocní, mocí nemocní, prostě jednou o tu moc přijdou, někdo mocnější jim ji vezme, nebo až z toho onemocní a možná i zemřou. Hlavně ti mocní vybírají daně. Daně placené státu a stát jsou ti, kdo mají moc. A ti rozhodují i o daních. Avšak nerozhodují o té druhé jistotě. Smrti.

Dokud bude existovat stát, bude existovat moc a budou se vybírat daně. A takto získané peníze se budou přerozdělovat, a když jich bude málo, daně se zvýší, nebo se kreativně přidají jejich další kategorie. Daně potřebují hlavně jejích výběrčí a rozdělovači.

Jenže také jsou potřeba ti, od nichž je třeba daně vybrat. A těch není nekonečně mnoho a pokud je ti nenasytní mocní doslova sdírají z kůže, pak jich ještě ubyde (smrtí, odchodem do důchodů) a noví mladí se dřít nechtějí, ti si chtějí užít těch vybraných daní a často si vymýšlí nesmysly a nafukují rozpočty.

Jestli to takhle rychle půjde dál, jednoho krásného dne daňoví poplatníci vymřou. Oni už na to dávno nestačí, proto se to řeší dluhem. Ty ale také donekonečna růst nemohou. A hle řešení: inflace, válka, ale zde nám také další daňoví poplatníci umírají. Takže možná daně nebudou až taková jistota. Smrt je jistější.

A život je v podstatě nejistý, a proto je tak vzrušující.