Dvě tváře přírody

Každoročně se řeší, zda budou Vánoce na sněhu nebo na blátě. Příroda si s námi hraje, proto přišel po polovině listopadu sníh, pak i mráz, aby se zase oteplilo a sníh roztál.

Pak to chvilku před Vánoci vypadalo, že Vánoce budou na sněhu, jenže se rozpršelo a oteplilo, sníh roztával a přišlo mokro, velká voda a Vánoce tak letos byly na vodě.

Na Štědrý den bylo v Jizeře vody hodně, ale vody dále přibývalo, možná kulminovala až na Štěpána, to jsme radši jeli zkontrolovat chatu do podhůří, jak se rozlil potok. Cestou jsme viděli, jak si to Jizera valí přes uzavřené silnice a jak se spojila voda z polí a luk, se slepými rameny a dravou řekou v jedno velké hnědé jezero.

Potůček v podhůří byl v korytě, ale bylo vidět, že předtím tekl i částí našeho pozemku. Tam to (dle sousedů) bylo nejhorší na Štědrý den. Ale nebylo to tak hrozné jako v únoru roku 2022. V létě nám soused ukazoval v telefonu fotku, kterou jsme si pro sebe nazvali "ostrůvek svobody", ale podařilo se mu nám ji poslat emailem až letos k Vánocům (tak se na ní podívejte).

Paradoxně je více vody u Benátek, zdá se, že se voda rozlila na louky a město nijak nezasáhla. Ale nemám focenu Jizeru, tak jsem dvě skupenství a tváře vody ilustroval snímkem velké vody u chaty a z fotopasti, kdy během pár dní byl a nebyl sníh.

Takže je to krása, byť z té velké vody jde spíš hrůza a je to těžké prožít na vlastní kůži a odklidit následky. Sám jsem to zažil a sám jsem také při povodních pomáhal.

Voda a život, pár snímků včetně sýkorky a čehosi tajemného na větvi (že by veverka?)