Kam mě spláchla vlna pozitivity?

Odpočinek byl veskrze pozitivní. Tedy tak úplně nebyl, ale pro mě vlastně byl. Já jsem si to užil. Bohužel manželka si to moc neužila.

Doslova na mě kašlala, prokašlala dny volna, a tak mi je zkrátila. Už vzdala kvůli kašli Karla Plíhala, tak jsem vyrazil sám a podařilo se mi prodat lístek.

V neděli se rozhodla jet se mnou, že se uvidí, jak na tom bude. Nebyla na tom moc dobře, ale přežila to. V neděli jsme dali společnou procházku, žádné nepříjemné překvapení se nekonalo, topilo se přímotopem, propan butanem i dřevem. Zajistil jsem manželce teplo a to ocenila.

Já jsem zase ocenil toleranci, abych si užil dovolenou, tak jsem si dovolil jet jednou na sjezdovku a jednou zaplavat do bazénu. Za to jsem souhlasil s tím, že si tu dovolenou zkrátím. Tedy ne dovolenou, ale pobyt na chatě, aby se žena mohla vyležet doma a nechat si od doktorky napsat léky.

Tak jsem tam tak chodil a hned mě něco napadalo. Už vím, co na jaře s plotem, něco jsem i udělal, např. naštípal nějaké dřevo, udělal jsem závěs na vrata zevnitř, abych zmírnil průvan do kumbálu a koupelny. Pak jsem hledal vhodné dřevo, což tedy bylo těžké, ale nakonec se našlo.

Tak jsem mohl udělat "kozu" na řezání dřeva. Pak jsem se procházel se psem, pozoroval z okna sýkorky na krmítku, a také viděl srnky. Radoval jsem se, že šly směrem k nalíčené fotopasti a že se tam zvěční. Ale nakonec to vzaly jinudy a kamera je nezachytila. Bohužel, byl by to článek navíc.

Takže ještě trávím část dovolené doma, pokud to půjde provětrám kolo a třeba něco udělám na zahradě. Práce (v matrixu) mi neuteče.

Faktem také je, že neutečete z matrixu, ale nemusíte ho vykrmovat. Je to jako krmit bestii. A jak ji vlastně nekrmit? Nevěnovat ji pozornost. Už leta jsem neviděl např. Václava Moravce, ani nevím, zda ještě existuje a zda vysílá. Nekrmím ho svou pozorností, byť i na něj přispívám koncesionářským poplatkem.

Ano, ZOO (ČT) jako takovou podporuji, občas se na nějaké to zvířátko (pořad) s radostí podívám. Ale to, co nechci vidět, to prostě nesleduji.

A pak tu máme tu byrokracii, kterou také nechci sledovat, ale v nějaké formě (bohužel) musím. Nestačím se divit, co jsou schopni byrokraté vymyslet a jak umí škodit. Proč si tím kazit zbytek dovolené? Na dovolenou za mnou byrokracie nesmí, ať si počká, až se vrátím do práce.

Dokud mě nějakým způsobem nedonutí, abych se jí zabýval, tak se jí zabývat nebudu. Protože nechci. Někdy si říkám, že na tyhle škůdce neexistuje nějaký postřik?

To by bylo drastické a nehumánní, ale taková koupel ve Vltavě by asi marná nebyla. Mokrý a studený byrokrat by aspoň do doby, než by uschl a ohřál se, neměl čas škodit.