Když člověk na facebooku nefrčí …

… a ani na jiných (a)sociálních sítích. Jako bych neexistoval, najednou se s nikým moc virtuálně nebavím, maily už kamarádi moc nepoužívají a ani moc mi nikdo nevolá. Nejen soukromě, ale i služebně. Nějak jsem se vyčlenil z kolektivu. Prostě mě to lajkování, sdílení a přeposílání videí nebaví.

Nebaví mě zadělat si mobil všemi různými aplikacemi, všude mít nějaké heslo, nechci se nechat zdigitalizovat a cítím k tomu odpor.

Jo, začlenil jsem se sice jinam, ale je to poněkud složitější. Když jsem se dozvěděl o úrovních vědomí a vibrací, tak se mi spojilo to, co se mi vlastně děje. Proč ztrácím jedny lidi a nalézám druhé. S těmi prvními už si nemám, co říct, resp. o některých tématech se spolu nemůžeme bavit. A nakonec už se tak často nestýkáme. Změnil jsem se, jdu jinou cestou a na ní potkávám jiné lidi.

Lidi, s nimiž si více rozumím, více se chápeme. Máme více společný pohled na některé věci a události. Vidíme tu manipulaci a divíme se, že to lidé kolem nás nevidí. Covid mě posunul jinam. Jsem za to rád, ikdyž jsem teď v menšině, a navíc stádem poslušných určitě nemilován.

Jistě, být aktivní na facebooku (osobně mu říkám fakebook), pak bych měl těch virtuálních kontaktů mnohonásobně více, ale nevím, zda bych o ně stál. Navíc by mě to svádělo k tomu být jízlivý a ironický. K tomu mám glosář na svém webu a ke sdílení svých myšlenek mám blog a publikuji i na blogosvětě. To mi stačí. Dovedu si představit, že bych na fakebooku byl stále banován, a to nejvíc za nekorektní (a v podstatě takový smutně trpký) humor.

Když na fakebooku nejsem aktivní a nahrazuji to aktivitami s daleko menším dosahem a vlivem, neznamená to, že si mě nikdo nevšiml, jen to, že dosud jsem pod jejich rozlišovací schopností s nějakými nižšími stovkami čtenářů denně.

Možná se to s vydáním knihy změní. Uvidíme, jak se změní můj život, když chci z práce postupně odcházet. Byrokracie a lidi, co mají byty pouze na kšeft a jsou chytří jak rádio, mi tu práci, která mi donedávna dávala smysl, znechutili. Těžko vykonávat s radostí funkci, která je administrativně náročná, když nevěřím státu a jeho institucím a byrokracii považuji především za buzeraci a šikanu.

Na druhou stranu jsem si řekl, že je potřeba se více obrátit k tomu, co mě baví, dává radost a naplňuje energií. Co mě nabíjí a ne vybíjí. A možná k tomu budu potřebovat i ten fakebook. A taky trochu byrokracii. Ale snad ne v takovém rozsahu, jak to vyplývá z mé současné pracovní funkce.

Jsem založením spíše introvert, poměrně skromný. Vyznávám "žij a nech žít", byť nejsem líný, lenost považuji za mnohem lepší vlastnost než horlivost. V této souvislosti jsem si vzpomněl, jak se říkalo kdysi, že "iniciativní blbec" je horší než "třídní nepřítel".

A nějak se nemohu ubránit dojmu, že těch "iniciativních blbců" přibývá geometrickou řadou. A to ještě (když na fakebook nechodím) o nich vím jen "z doslechu".