Když člověk prožije zázrak

Zázrak je něco za zrakem, něco, co není vidět a co nemůžeme ani rozumem pochopit. Stalo se něco, co nás přesahuje.

Byli jsme mladí manželé, čekali jsme první miminko, bydleli jsme v pronajatém domečku u říčky. Jednoho dne hodně pršelo a voda v říčce začala hodně rychle stoupat. Žena začala balit věci do krabic a já je nosil přes dvě místnosti a malé schůdky na půdičku. Vše, co se dalo odnést, jsem odnesl. Dodnes nevím, kde se ve mně vzala ta síla, při tom to bylo naprosto v klidu, jaksi automaticky, a navíc se to vše stihlo za čtvrt hodiny. Pak jsme dům opustili. Voda s bahnem zaplavila dvorek a sklepní místnost, ale do domu nepronikla. Byl to zázrak? V každém případě to byl silný zážitek a zpětně, když jsem nosil věci zpátky na místo, jsem si říkal, jak jsem mohl, tak rychle všechny věci vynosit. Zastavil se (pro mě) čas?

Pak jsme jeli pro dceru vlakem k rodičům na chatu. Motoráček měl dva vagóny a byl plný lidí (mnoho lidí stálo v uličce), najednou se otřásl, neuvěřitelným způsobem naklonil na jednu a pak na druhou stranu, lidi popadali, trochu se potloukli, ale vláček se vrátil zpět na koleje a dojel do cíle. Později jsme se dozvěděli, že nějaké nákladní auto poškodilo most, přes který jsme jako zázrakem přejeli. Jaké faktory hrály roli v tom, že jsme se nezřítili s vlakem do údolí? Rychlost? Hodně lidí? Nebo pomoc shůry? Tuhle příhodu osobně za zázrak považuji. Ovšem dá se normálně vyprávět lidem, kteří řeknou, že jsme měli štěstí. Ve vlaku nás tenkrát jelo asi sto, jeli jsme s manželkou a pak také o tom něco bude v análech ČD a paměti jejich tehdejších zaměstnanců.

Ale ten poslední prožitý zázrak mi nikdo "normální" nevěří. Vracel jsem se autem od mámy z Kolína, věnoval jsem jí den, dost mě to vyčerpalo. Maminka byla takový ten vysavač energie, protože ji měla málo, byla hodně nemocná a sebelítostivá. Jel jsem sice jen padesát kilometrů a už jsem to měl domů jen dvacet a na obchvatu Nymburka se ten zázrak stal. Přepadl mě mikrospánek a já už viděl, jak narážím do svodidel, v tom najednou jako když dostanu ránu pěstí do levého oka. Ta bolest mě samozřejmě probrala, takže jsem v pohodě dojel domů a oko mě bolelo ještě nějakou dobu. Tuhle příhodu jsem také vyprávěl, nicméně s nějakým pochopením jsem se nesetkal. To sis vymyslel, abys byl zajímavější.

Pro mě to zázrak byl a zažil jsem ho na vlastní kůži. A nedokážu si to logicky nijak vysvětlit, kromě toho, že mám dobrého a schopného anděla strážného, který zasáhl v poslední vteřině.