Marná snaha

Někdy se snažíte marně. Ten právě uplynulý víkend byl o marné snaze. V pátek objevila kolegyně vypadlého ptáčka (sýkorku) z hnízda na parapetu. Žil. Tak jsme mu udělali vlastní hnízdo, krabičku vystlanou mechem jsme umístili na parapet pod hnízdo.

A děj se vůle přírody. V pondělí jsme našli pod parapetem na stříšce dvě mrtvá ptáčata a krabičku asi vítr shodil. Co se stalo, nevíme. Faktem je, že sami ptačí rodiče se někdy zbaví svých mláďat, nebo je vystrnadí silnější sourozenci. Sýkorky do hnízda lítají, tak se zdá, že tam ještě někdo je. Obsadily loňské hnízdo po jiřičkách, těm se to samozřejmě nelíbilo, nicméně sýkorky si to uhájily.

Na chatě jsme posekali, vyčistili jezírko a zasadili ořech a lísku, které jsme si přivezli od ženiných rodičů. Ořech měl nahradit ten zmrzlý, který však začal obrůstat. Pustil jsem se do výměny fólie na malém bahňáčku, kde nám mizela voda (na té staré jsem díru objevil). Jenže jsem měl venku psa a najednou se ohlédnu a vidím, jak tu novou fólii kouše. Úpravy jsem provedl, žádnou díru jsem nezaznamenal, ale stop po kousání jsem si všiml. Po napuštění se voda držela, ale zdálo se mi, že něco odteklo, po noci byla hladina nižší. Takže jde o to, zda tam pes přece jen nějakou mikroskopickou díru neudělal, tak uvidíme, zda tam voda bude či ne, až tam zase přijedeme. Pro jistotu si seženu lepení.

Kachnu s kachňaty jsme tentokrát nepozorovali, ale viděl je tam také syn týden před námi. Já pak objevil několik kachních vajec na kompostu. Jsme si říkali, zda se tam nevylíhly kačenky, ale více pravděpodobné je, že si na nich pochutnala kuna, která má v kompostu noru.

Na verandě na trámu si udělal hnízdo kos. Tak nevím, zda jsme ho nevyplašili. Teď tam nějakou dobu nebudeme, tak třeba se mu podaří vyvést mladé.

Začal nám kvést rododendron a azalka. Bohužel ho v plném květu neuvidíme. Lesní jahůdky kvetou, vypadá to, že moc rybízu nebude, brambory ještě nevylezly. Na zahradě jsme dali rajčata, vylezl hrách, mrkev a cibule. Uvidíme, zda budou nějaká jablka.

Ale tak je to s pěstováním vždycky, něčeho je víc, něčeho míň. Něco vám sklidí ptáci, něco zkrátka ani nedozraje, či nevyroste. Ještě nemáme na zahrádce vše zasazeno, musíme to teprve koupit a zasadit.

Snaha něco plánovat a plán dodržet je marná. Fakt je ten, že toho je poměrně moc (zahrada v místě a chata v Podhůří) a málo času dělat oboje pořádně, resp. potřebujete ten čas podělit a makat na obojím.

Už ale pomalu plánujeme "přesun". Dle plánu, bychom mohli za čtyři roky město, kde žijeme, opustit a přestěhovat se blíže chatě. Ale čtyři roky jsou dlouhá doba, a děje se toho dost a vypadá to, že naše slavná civilizace zažívá svůj úpadek, který ještě může trvat léta, ale také se to může zhroutit již brzy.

Po kolapsu následuje regenerace, ale záleží na tom, kdo ten kolaps přežije. Nemá smysl se tím nějak rmoutit, má smysl upřednostnit život a ten si užívat, nejlépe spolu s přírodou a v přírodě, to pro mě platí absolutně.

Ikdyž někdy ta snaha, zdá se marná, ale pořád je lepší tu příležitost snažit se žít, nepromarnit.

Fotky jsou tentokrát ilustrační: je tam bahňáček z doby, kdy tam vody bylo dost,  zachycená kuna a z domova kachny a volavka.