Nárokoví lidé mě už fakt nebaví

Ale jak se jich zbavit? Poslat je do háje? Ignorovat je? Trpělivě jim vysvětlovat, že jejich nárok je sice hezký, je i někde zakotven v nějaké smlouvě či předpisu, ale často není realizovatelný. Nebo je, ale ne hned.

Řemeslník neroste na stromě, ten šikovný si může vybírat a už se nechce udřít a být na zavolání kdykoliv 24 hodin denně. Objednat si řemeslníka není jako si objednat pizzu. Sehnat ho, aby mi udělal, co potřebuji, vůbec není jednoduché a je třeba se s ním domluvit a respektovat jeho možnosti a nároky, jak časové, tak i finanční.

Zkrátka řemeslníci stárnou, je jich méně a stávají se pány. Jejich práce je poměrně náročná, musejí toho hodně znát a umět, protože mohou hodně zkazit. Navíc se dneska honí hlavně "papíry", neúměrně vzrostla byrokracie i daňová zátěž.

Jenže tohle vše vysvětlovat nárokovým lidem je nad mé síly. Už se na ně nezlobím, spíš je mi jich líto a jsou mi i svým způsobem lhostejní. Dle mého to budou první oběti kolapsu, pokud se mu nějakým zázrakem nevyhneme. Obvykle to jsou ti lidé, kteří si myslí či věří, že jsou první mezi prvními. Myslí si, že jsou něčím víc a těmi dole pohrdají.

Ale může přijít čas, jak je psáno, kdy první budou poslední a poslední první. Ať už věříme čemukoliv, pak výhodu při krizích mají ti životaschopní, duchaplní, fyzicky zdatní a psychicky odolní. A také připravení. Na vše se připravit nelze, ale počítat s průšvihem a připouštět ho, je určitá výhoda. Člověk nebude až tak zaskočen a lépe tím projde.

V každém případě zažíváme zajímavé transformační období. Zažíváme změnu systému a světa. Starý systém odchází a pomalu se tvoří nový. A tvoříme ho my, ne ti, kteří nám vnucují jeho novou podobu, kterou si kdysi naplánovali a nyní jen plní plán.

Díky Covidu a covidismu jsme mohli zjistit neuvěřitelné věci. Zdraví je naše osobní odpovědnost a nejlépe se o něj postaráme svým přístupem k němu. Farmaceutický průmysl léčí a hlavně vydělává, bezohledně. Nepotřebuje lidi zdravé, s přirozenou imunitou a odolné, ale lidi oslabené, které bude léčit do konce života. Takto je nastavený systém a Ministerstvo zdravotnictví dohlíží na to, aby se společnost neuzdravila a normální bylo být stále nemocný a stále se léčit až do smrti.

Poznání nezajistí systém našeho vzdělávání, tituly ze škol, ale naše zvědavost, pochyby, otázky, hledání odpovědí a touha poznávat a objevovat naše talenty a vlohy. A ty rozvíjet v souladu s naší duší.

Svobodu si musíme uhájit my sami, nikdo jiný, než my sami se musíme postavit sami za sebe, vystoupit z komfortní zóny, prozkoumat hloubku svých stínů a přijmout je. Zažít slasti i strasti, poučit se z chyb a omylů, najít klid v duši.

Tohle za nás nikdo jiný neudělá, rozhodně ne žádná vláda, žádná autorita, žádná celebrita. Tady v tom euroatlantickém prostoru jsme zpohodlněli, z pohodlnosti odevzdali vládu nad svými životy autoritám, zaměřili se na konzum a teď sklízíme to trpké ovoce.

Právě jsme nakopáváni a tlačeni ke změně. Tak se změňme. Sami za sebe, sami od sebe a pak proměníme náš svět. Nelpěme na tom starém, ale nenechme si vnutit to, co nechceme, a naopak tvořme to, co chceme. Tvoříme v přítomnosti, z minulosti se poučme a budoucnost si tvořme právě teď.

Boží jiskru máme v sobě, je třeba ji zažehnout a rozsvítit. Mnoho lidí už to udělalo. Jsou to ti divní "mimoni", kteří nekráčí s (manipulovatelným) davem, ale snaží se plout v proudu života. A postupně zjišťují, že v tom nejsou sami. To je příjemné, pozitivní a nadějné.