Ono to člověka stejně doběhne

Můžeš utéct před ledasčím, ale nemůžeš utéct sám před sebou. Většinou tě doženou tvé myšlenky, tvá slova, ale hlavně tvé činy.

Můžeš v něčem být i nevinně, něco jsi přehlédl, něco jsi opomněl a bumerang přiletí zpět. Řídím se tím, že se vše nedá stihnout, že nejsem otrok a že nemohu mít všechno pod kontrolou. Ale narazím na jiné představy druhých, kteří si myslí opak. Protože jsem na té funkci a z té plynou všechny mé povinnosti a jsem vinen tím, že jsem udělal chybu. Nestačí chybu přiznat a snažit se ji napravit.

Nebo to nejde, něco jsem reklamoval, snažil se hledat příčinu, ale nenašel a reklamace neprošla. Všechno tady souvisí s různou úrovní vědomí a také s tím, že "podle sebe soudím tebe", což je o tom, že si myslím, že ten druhý se bude chovat podobně jako já.

Otázka zní, když to nezvládám, proč jsem do toho lezl. Protože se nikdo jiný nenašel, a protože tenkrát pro to byly objektivní důvody. A protože jsem netušil, jak to bude náročné. Služba pro lidi. Práce s lidmi. Kdysi ti lidé bývali sousedé. Domy bývaly družstevní či městské, žili v nich sousedé nájemníci. V družstevním domě měl každý jeden hlas a dům měl svou samosprávu a nad tím byly orgány družstva. Panovala tu sousedská vzájemnost, sousedé se více znali a také si důvěřovali. Nebyl problém půjčit sousedovi klíče od bytu, když bylo potřeba něco vyměnit či opravit.

Dnes máme vlastníky a Společenství vlastníků. Heslem bylo, že vlastníci se postarají líp. Určitě to někde fungovalo a funguje dodnes. Dříve se byty stavěly pro továrny, na malých městech se lidé více znali a většinou spolu i v té továrně pracovali. Tohle je už dávno pryč. Domu vládnou vlastníci, často rozhádaní a často s protichůdnými zájmy. Jsou dva typy vlastníků: ti, co byt vlastní a v bytě bydlí a ti, co byt vlastní, ale v domě nebydlí, jen ho pronajímají. Vlastníci o domě spolurozhodují, ti, co bydlí v pronájmu o domu nerozhodují, výjimkou jsou ti, kterým vlastník udělí plnou moc.

Vlastník, který v domě nebydlí, má zájem především na tom, aby zhodnotil investici a aby neměl kvůli nájemníkům problémy se sousedy. Jsou vlastníci starousedlíci a vlastníci noví. Ti první chtějí v klidu dožít, ti druzí to zas chtějí podle svého. To všechno na sebe naráží a většinou se zhmotňuje v konfliktech, které vedou k tomu, že se nelze na ničem shodnout.

Každý zkrátka žijeme svůj život a máme své vlastní představy. Ale většinou nás to nějak doběhne, dostaneme od života nějakou zkušenost a lekci. A nezbývá než si jí projít. Není to mnohdy příjemné, ale nemá smysl před tím utíkat. Protože nás to dožene. Ve chvíli, kdy to nečekáme.