Představme si svět bez parazitů

A teď nemyslím ty, které máme v těle a plní tam důležité funkce a vůbec ty v živočišné říši, ať již pomáhají či škodí. Jsou totiž nedílnou součástí přírody a mají tam svou funkci.

Myslím ty parazity lidské, kteří na lidské společnosti parazitují, v podstatě ji vyžírají, berou jí energií, vysávají život. Jsou to ti, kteří se pokusili svázat lidské životy do paragrafů, uvalit na lidi kontrolu prostřednictvím digitálních technologií, odvést jejich pozornost od vlastního života ke konzumu, mediálním hrám a bezduché zábavě.

Jsou to ti na vrcholu pyramidy moci v lidské společnosti. Jsou to vůbec lidé? Tak bezohlední, že si dovolí žít na úkor jiných? Tak nelidští, chladní, takoví bio-roboti, bez empatie, citu, sociální inteligence.

To my jim to ve své většině zatím dovolujeme a divíme se, že jim to prochází. A také se divíme, jak je možné, že to lidem okolo nás vůbec nedochází.

Přitom je to tak očividné, zvláště u nás s Pětidemoliční vládou. Která je nějakým naším prokletím, ale zároveň i požehnáním. Jak požehnáním? Díky jejich výkonu vládnutí a reálným životním podmínkám lidí, dochází k probouzení čím dál tím větší části lidí.

Parazité si to jistě uvědomují, proto tak tlačí na pilu, proto svou "Agendu" zrychlují a už ani nezakrývají své úmysly. Budoucnost je (dle nich) v transhumanismu, v umělé inteligenci, smart cities. A pochybující šťoural si řekne a není to cesta do digitálního otroctví? Začne hledat pravdu, protože si uvědomí, že to, co mu říkají, asi tak úplně pravda nebude a začne nedůvěřovat vládě, médiím. A pak se začne ptát, jak tomu může zabránit? Co může proti tomu dělat?

A tady jsme. Potřebujeme se spojovat. Není důležité, jakou cestou jdeme k cíli, a zda spolu souhlasíme ve všem, či jen v něčem. Je důležitý záměr, cíl. Co chceme, co si přejeme a co proto děláme. Pramínky se už rozeběhly do údolí, některé vyschly, některým byla přehrazena cesta, jiné se už začaly slévat. Mohutná řeka vidět není, ale možná už je více říček tekoucích stejným směrem.

Můžeme tomu říkat jednota v různosti, a to je rozmanitost. Ta je předpokladem i určité stability, rovnováhy a je naprosto přirozená. Hledejme to, co nás spojuje, ne rozděluje. Nespojujme se přes rozum, ale přes cit, pomocí intuitivních pocitů, které nás dovedou k lidem, s nimiž se máme spojovat a spoluvytvářet komunity.

Chceme společnost lidskou, kde své místo bude mít spolupráce místo boje, mír místo války, svoboda s odpovědností místo cochcárny bez odpovědnosti, soucítění a lidská důstojnost. Společnost, kde strach bude nahrazen odvahou a láskou. Kde nebude místo pro nenávist, ale naopak pro úctu, respekt a toleranci. Kde se nebudou jedni povyšovat nad druhé a žít na jejich úkor. Kde se člověk nebude pyšnit titulem "pán tvorstva", ale přijme s pokorou roli správce Země s úctou ke Stvoření a k Přírodě.

Abychom mohli k takovému přání směřovat, musíme pro to něco udělat. Snažit se lidstvo "odparatizovat". Síla myšlenky a srdečného přání je nezměrná. Tak na to mysleme a "naprogramujme" se tak. Však jsme dávno programováni parazity, kteří nás "programují" tak, aby z toho měli prospěch oni. Naprogramujme se sami tak, abychom z toho měli prospěch my sami. Probuďme se z jejich hypnózy, v tichu, v přírodě, ve společnosti lidí, s nimž nám je fajn.

Chceme a přejeme si svět bez parazitů, kde nám nikdo nekecá do toho, jak máme žít! Sami jsme schopni žít vědomě, svobodně a zodpovědně. Lépe a radostněji. Nedávejme parazitům pozornost a energii, tu si nezaslouží. Na druhou stranu, pokud jim nebudeme vzdorovat vůbec, nemusíme mít šanci žít náš sen.

Cestu svého vzdoru si každý určí sám. Nejdřív nás ignorovali, pak se nám vysmívali, teď už s námi bojují. A pak ….. Trochu optimismu na závěr v Gándhíovském duchu.