Přinesl mi Facebook něco, co jsem si přál?

Zvýšení dosahu mých blogů a webů? Snad jen krátkodobé. Vlnka přišla a pak se to víceméně vrátilo na původní stav. Byl vůbec nějaký zájem o mou knihu?

Čtenost informativní stránky o knize se zvýšila, ale prodej nebyl žádný, takže ani nemohu spekulovat.

V neděli 30. března jsem v Levandulovém údolí, v pondělí 24. března jsem odeslal balík s několika knihami e-shopu Inovace republiky. To předpokládám, že bude impuls k prodeji knih, ne moje účast na Facebooku.

Takže se zdá, že sice jsem to myslel dobře, ale dopadne to jako obvykle. Tak jsem se patlal s "příběhem", ale to je teda krátkodobá záležitost. Asi je to míněno tak, pošli fotku jídla z dnešní večeře s přítelem, protože zítra prožiješ jiný příběh, bude jiná večeře a možná i jiný přítel. Prostě rychle napiš, olajkuj, sdílej a zítra zase něco nového. Hm. Tím tedy fakt nežiju.

Samozřejmě nemám zapojené ty správné nástroje, hlavně proto, že s nimi neumím a také se obávám, že se za ně platí (hlavně u stránky). Proto srdcem zůstávám u blogů, může se v nich kdokoliv přehrabovat, jak chce. Líp se mi píší i publikují (a dělám to na PC, a ne na mobilu), je to pro mě přehledné a na rozdíl od Facebooku mi to dává smysl. Rozhodně větší.

Ale ještě je brzy na hodnocení, asi tam dělám víc věcí špatně, nebo právě že něco nedělám vůbec. Možná bych měl potvrzovat přátelství i těm, které neznám. Nevím, jak sdílet sebe. Měl jsem představu, že já mohu sdílet někoho jiného a někdo jiný mě. Nebo se mýlím?

Zkrátka nevím, ale je příliš brzy na to Facebook zatracovat. Navíc jsem si řekl, že to s ním vydržím aspoň do Vánoc. Jen bych měl naplňovat aspoň ten "kompost" nějakými textíky. Slouží na to ten přiblblý dotaz "Co se Vám honí hlavou?". Asi ano. Kdysi jsem na to upřímně odpověděl "Celkem hovno, pane Zuckerbergu", ale nechci se opakovat.

Slíbil jsem si, že tam občas něco dám. Textů mám přece habaděj a předpokládám, že "přátelé na Facebooku" se v mých blozích hrabat nebudou, tak je slušnost jim něco nabídnout.

Vlastně jaký je rozdíl mezi přítelem na Facebooku a skutečným přítelem? A proč vlastně nabízíme a potvrzujeme přátelství na Facebooku? Já začínám tím, že ty lidi musím znát osobně, příp. jsem se s nimi už setkal aspoň virtuálně, psali jsme si, volali jsme si. S mnohými z nich jsme, když ne skuteční přátelé, tak aspoň kamarádi, či známí. Pak mám třeba pár virtuálních známých na blogové platformě, kde se setkáváme v diskusích nad (nejen našimi) články. Ale s Facebookem jsem (zatím?) opatrnej.

Ale faktem je, že to pozorování a přemýšlení o tomto "fenoménu" mi přináší i inspiraci k psaní. Snad právě proto, že se tam cítím nepatřičně. Kdybych tam byl jako ryba ve vodě, pak by mě asi nic nenapadlo, protože bych neměl důvod o tom přemýšlet.

Fenoménem Facebooku je být online. Vše se řeší okamžitě, vše rychle a zběsile zastarává. Ale zároveň digitální stopa tu je a je využitelná nebo zneužitelná. A je na tom nejzajímavější to, že zítra může být využita proti těm, kteří jí zneužívají dnes.