Proč mě období Adventu neoslovuje?

Jsem asi fakt divnej. Škarohlíd? To snad ne, snažím se upřímně radovat ze života, ale v předvánočním a vánočním čase mi to moc nejde. Čím to je?

Konzumní Vánoce s všudypřítomnými Alzákem a Allegrem mě opravdu nebaví. Také mě nebaví všechna ta světýlka a povinná výzdoba, rozsvícené stromečky, zpívání koled všude.

Je to na mě dost ukřičené, přesvícené a přeslazené. A ještě ta "povinnost" obdarovávat bližní. Neznám už potřeby svých dospělých dětí, mám potíže uspokojit ženu, která jako obvykle nic nechce, ale když nic nedostane, tak ji to bude mrzet. Své potřeby si uspokojuji průběžně a nejraději mám pobyt venku za denního světla. Naštěstí se nevydávám ani na trhy a do hyper nákupních center už vůbec.

Kdysi jsem aspoň svým nákupem pomohl malým místním obchodníkům, ale zdá se, že obchůdky se u nás proměnily v prostory, kde si vyzvednete balíky a k tomu ještě jak houby po dešti vyrostly ty (h)různé Alza boxy, zásilkovny a balíkovny. Už to není, co bývalo. Je mi z toho smutno a mám se radovat z Adventu?

Prý svátky klidu a míru. Celkem prožívám klid a mír, ale díky tomu, že se od toho odstřihnu, vezmu psa a jdu s ním do lesa, nebo jedu na chatu. To, co nejvíc ocením, je křupavý čistý bílý sníh, který si však v Alze neobjednám a v nížině dlouho nevydrží a brzy se promění v břečku. Ale když už napadne, snažím se ho si užít.

A snad nejdůležitější je pro mě zimní slunovrat. Den, kdy začne přibývat den a světlo. Pro mě hraje hlavní roli příroda. A radost v dětských očích, což si teď užívám s vnoučkem a pokud se setkám s příjemnými lidmi a pokud doma převáží ta přirozená radost ze setkání s rodinnými příslušníky. Takové to prosté: je čas být spolu.

Ale ne pro to, že jsou Vánoce a že to tak má být a teď se všichni budeme snažit o báječnou vánoční atmosféru. Je v tom upřímnost? Ani bych neřekl. Spíš v tom vidím to druhé: aby se neřeklo, aby nás lidi nepomluvili, protože to tak děláme vždycky, je to přece tradice, která nepřipouští změnu.

Mně ty svátky někdy připadají jako vrchol přetvářky a pokrytectví. Když k tomu přidám to plánované silvestrovské veselí, obžerství, cukroví, bramborový salát, televizní pohádky od rána do večera, pak to jsou radosti, které mě opravdu nelákají.

Ani nemám chuť se účastnit akcí, které byly za Covidu bez náhrady zrušeny a teď se na ně všichni hrnou. Rozsvícení vánočního stromu s kulturním programem a projevy. Jistě, je to projev sounáležitosti, někdy i solidarity, přispěje se na dobrou věc. Právě teď, o Vánocích, protože se to jaksi očekává. Býval jsem na takových akcích pečenej, vařenej. Ale už mě to neláká.

Mám přece svobodu přispět jindy a jinak, nezúčastnit se toho, co mě už neoslovuje. A tak už se účastním jen toho, čeho se chci účastnit já sám.

Vím, že kdybych žil sám, tak žádnou vánoční výzdobu nemám, pravděpodobně bych měl místo stromku jen pár větví a na Štědrý den bych se dohodl na návštěvě u potomků. Ale má žena jako obvykle byt vyzdobila, dodala mu vánoční atmosféru a teď už jde jen o to, to v klidu a míru přežít. Užít si dny volna a odpočinout si.

Moc se nestresovat a nezbláznit se z toho, vždyť se to přece každý rok opakuje. Takže přátelé, přeji vám příjemný Advent, jaký si ho uděláte, takový ho budete mít.