Proč nemáme vyjmenovaná slova po „C“?

Kamarád mne nazval cynikem. A mně hned blesklo hlavou, proč se píše cynik s tvrdým "y" po "c". A vzpomněl jsem si na vyjmenovaná slova a obojetné souhlásky. Ihned naskočilo známé "be fe le me pes se ve ze".

Nejjednodušší vyjmenovaná slova jsou po "z": brzy, jazyk, nazývati, Ruzyně. Ty jsem si vždy pamatoval a díky vtipu "drzý jazyk, brzy Ruzyň" je nikdy nezapomenu. Skvělá jsou i ta po "f": fyzika, a snad ještě jedno další. Je to fyziologie? To už bych si musel vygooglovat. Kvůli dvěma slůvkům máme "f" jako obojetnou souhlásku.

Naproti tomu "c" je souhláska měkká, kde se píše vždy měkké "i", až tedy na pár výjimek, které potvrzují pravidlo.

Tak milí češtináři, jak vysvětlíte cynickému cyklistovi Cyrilovi, proč jsou vyjmenovaná slova po "f" a nejsou po "c". Někdo by na toto téma mohl uspořádat cyklus přednášek. Už se v tom příliš cyklím, tak než přijde nějaký cyklón, dojdu si, já cynik, pro svůj bicykl a půjdu se projet. Není třeba se vážně zabývat každou "cypovinou", ale pokud půjde o cystu, to je lépe brát vážně.

Těší mne, že neberete vážně takové kecy.