Pýcha předchází pád

Civilizace upadá. Tak jsem si řekl, že už mi to stačilo. Že já ke svému životu Prahu vůbec nepotřebuju. Navíc tam už dlouhou dobu nepracuji, jen tam občas jezdím služebně.

A také jsem tam byl párkrát na demonstraci. Už jsem s tím skončil. Proč? Protože tím paradoxně podporuji ty, proti kterým protestuji. Tím jim dávám pozornost a energii, kterou mohu věnovat něčemu mnohem radostnějšímu.

Kdo nám vládne? Pýcha! Tak jsem se rozhodl ji za sebe nechat spadnout a nepodpírat ji. Stejně jako nepodpírám hypermarkety, pharma byznys, Mekáče, nechci už podporovat vládní pýchu tím, že proti ní budu bojovat.

V podstatě ty pyšné (nafoukané) panáky ignoruji, nekoukám se na ně v televizi, jen se mi občas zjeví v titulkách na internetu a pak si o nich něco přečtu, nebo i sám někdy napíšu.

Nechci už hrát jejich hru ani tím, že proti nim budu bojovat. To je totiž taky jejich hra, ta nejvypečenější. Pýcha našich vládců potřebuje naši energii a pozornost. Získává ji manipulací strachem, a také z našeho hněvu.

Fakt je ten, že strach nás směruje k úzkosti, depresi a stresu a vede k poslušnosti. Vztek je sice lepší než strach, ale vede k agresi a nenávisti. A to našim vládcům vyhovuje, bojí se naší jednoty a našeho spojení, proto mají tendenci nás rozdělovat a zatím se jim to daří.

Sami jim nahráváme a divíme se, že to nedopadá podle našich představ. Vnutili nám šílenou byrokracii a my chceme jen, aby nám dali pokoj a nechali nás žít. Pak to jdeme demonstrovat na ulici a nic z toho. Ale jak se bránit? Jak si nenechat kálet na hlavu a postavit se za sebe?

Asi je jediný způsob. Nechat je energeticky vyhladovět. Snažit se být na tom státu, co nejméně závislí, neplatit mu nepřímé daně ze spotřeby. Platbám přímých daní se vyhnout nedokážeme.

Ale zkrachovat třeba Mekáč nebo nějaký hypermarket, teoreticky můžeme. Nemusíme tam chodit. Bohužel mnohde už neexistuje žádná jiná alternativa. Už jen představa, že by mohli vyhodit Tomáše Prouzu by mě nesmírně potěšila.

Problém je v tom, že to dělá jen málo lidí. Parkoviště u Mekáčů a hypermarketů jsou stále plná, přestože lidé mají hlouběji do peněženky a obchodní oligopol, za který kope Tomáš Prouza, tu má největší marže za předražený šunt.

Kdy to spadne? Až to přestaneme podpírat. Až se začnou prát mezi sebou, až se jim zblázní smart technologie, či to dotáhnou do permanentních pravidelných krátkodobých blackoutů. Usilovně na tom pracují. Něco se jim určitě povede.

Další šancí je, že příslušníci státní byrokracie jsou většinově ti nejposlušnější z poslušných a zároveň nejustrašenější z ustrašených, nebudou všechno stíhat. Jsou už takhle pod velkým stresem, navíc většinově očkovaní (proti covidu), což jak už se ví, moc nepřispívá k imunitě, budou častěji nemocní.

Řekl bych, že se to už projevuje a systém se z mnoha příčin, tak jako tak pomalu rozpadá. Upadá čím dál víc do chaosu a nenabízí žádná řešení. Jen dojmy a propagandu. Mělo by to začít vidět čím dál víc lidí.

Máme se bát digitálního otroctví? Proč? Podle mě v něm většina společnosti už žije a naprosto dobrovolně. Pýcha předchází pád je nejen moudrost předků, ale snad i přírodní zákon.

Nic netrvá věčně. Proto pracujme na novém systému zdola, kdy se budeme vzájemně podporovat. Venkovské na systému více nezávislé, více soběstačné a spolupracující komunity, mají zákonitě větší šanci na přežití. Neztratily selský rozum, cit pro věc a pud sebezáchovy. Jsou přirozeně robustně odolnější.

A konečně nevíme, co udělá sama Příroda. Vypořádat se s přemnoženým škůdcem pyšnícím se titulem pán tvorstva, pro ni tak složité nebude.