Terapeutův omyl

Roman (55), vystudovaný psycholog, terapeut. Dáša, jeho klientka. Vypadá mladší, než ve skutečnosti je. Je velmi citlivá, vyvádí ji z míry maličkosti, nad kterými člověk obyčejně mávne rukou. Ne tak Dáša.

Navštěvuje doktory. Je nemocná. Fyzicky, duševně a často. Žije sama. Tak se ti dva potkají. Při rozhovoru Roman objevuje Dášino trápení, vztahy v rodině, v partnerství. Připomíná mu to, co kdysi řešil sám a škola ani pracovní praxe mu v tom moc nepomohla. Kdysi se cítil jako kulička uzavřená v trianglu. V každém rohu nějaká osoba: matka, manželka a sestra. A on mezi nimi ta kmitající kulička, která chce být se všemi zadobře. Jenže to nejde, když vyhoví jednomu, druhý se zlobí. Byla to lekce poznání, kterou prošel.

Potkal Čtyři dohody a pochopil jejich poselství. Začal podle nich žít a postupně se mu změnil svět. Časem dokázal říkat ne, nastavit si hranice a upravit vztahy v rodině, které už nebyly na jeho úkor. Jako psychoterapeut byl zvyklý poslouchat lidské příběhy a snažil se poradit, jak nejlépe uměl. Většinou si vystačil poznatky ze školy a praxe.

Dášu vyslechl v ordinaci. Probíral s ní její trable, radil jí, že nejlepší by bylo opustit prostředí, kde jí není dobře, a protože už čekal dalšího klienta, rozhodl se pro malou tak trochu šokovou terapii. Zeptal se, zda ji může obejmout, protože mu připadá, že právě tohle jí chybí. Zkoprnělá Dáša přikývla a on ji chviličku objímal, pak se rozloučili.

Na další návštěvě mu sdělila, že se stěhuje. Překvapilo ho, že si vše zařídila sama s pomocí kamarádky a samozřejmě realitního makléře. Vybrala si místo, kde podle ní jsou hodní lidé, ne jako tady. Nadšeně o tom vyprávěla. Pak si zařizovala stěhování. Polepšila si, šla do většího bytu a klidnějšího místa.

Pozvala ho k sobě domů, do bytu připraveného na stěhování. Nebylo to profesionální a tady udělal náš psycholog první chybu. Dáša se mu líbila. Zakoukal se do své klientky, ale stále to měl pod kontrolou. Naštěstí návštěva byla krátká, pospíchal do práce a pak domů za ženou a dětmi.

Pár dní na to ho čekala zasloužená dovolená, kterou trávil s rodinou. Dáša už měla být tou dobou odstěhovaná, jenže nebyla, nějak se jí to komplikovalo. Po návratu z dovolené ho pozvala na kafe. Přišel. Slušelo jí to. Nezávazně si povídali, vypadalo to, že spolu souzní a při objetí se políbili a opravdu to mezi nimi zajiskřilo. Roman musel už jít, tak se rozloučil a slíbil, že se přijede podívat do jejího nového bytu, až to bude mít hotové.

Po prázdninách měl Roman jako obvykle spoustu práce, k tomu ještě rodinné oslavy a na Dášu zapomněl. Tak ji zavolal, aby zjistil, jestli už je v novém působišti. Hned mu začala vyprávět jaké zase má starosti tam a připojila výčitku jak to, že ji nevolal a nepřijel. Dal ji totiž naději, že by s ní mohl spát a vyzkoušet si nevěru. Říkal si, zda je to životní lekce, nebo příležitost jít za svou zvědavou duší a vystoupit ze své komfortní zóny. Dáša našla odvahu se přestěhovat, možná už jde z role oběti nahoru a on může být profesně při tom, a ještě si užít. S vrstevnicí, takže nehrozí, že by nějaká mladá po něm chtěla dítě. Dáša ví, že je ženatý a že svůj rodinný přístav nehodlá opustit. Jen opatrně připustil nevěru.

Pak ale začal přicházet o iluze. Dáša mu řekla věci, které od ní nečekal a nad nimiž začal přemýšlet. Obraz natěšené milenky se začal měnit v milenku zhrzenou, přičemž reálně šlo jen o možnost, že by se Dáša a Roman milenci stali. V té době si přečetl článek od kolegyně psycholožky, která se zamýšlela nad tím, že nevěra je často o tom, že muž si rozumí s potenciální milenkou, právě tam, kde si moc nerozumí s manželkou. A jde asi o 20 % záležitostí ve vztahu. Okamžitě si vzpomněl na Paretovo pravidlo. Vždyť já si se ženou rozumím v praktickém rodinném životě, máme společné zájmy, podobné názory a podobný smysl pro humor. Najednou přichází ty střípky do mozaiky, takové tušení, že v praktickém životě by si s Dášou vůbec nerozuměli.

Neviděl ji se smát, nechápala vtip. Je příliš citlivá, vše řeší, navíc je nemocná a chlapi ji ublížili, protože byli zlí, přitom ona byla hodná. Napadlo ho, že byla tak hodná, že se to nedalo snést. Jak to, že má takové vztahy v rodině? Byla týraná. Dobře, ale to jí žádný příbuzný nemůže pomoct? Proč před nimi tají, kam se přestěhovala? A proč se svěřuje v podstatě cizímu člověku?

Cítil, jak mu po zádech stéká studený pot. Ještě před měsícem se těšil na její nahé tělo a jak se ho bude dotýkat. Teď věděl, že to nesmí připustit a že jí ublíží, ať udělá cokoliv. Má na výběr jen ze dvou špatných řešení. Skončí to hned, nebo v tom bude pokračovat, ale nejspíš by i selhal, poté, co se fakticky "odmiloval". Neměl by tam vůbec jezdit. Mýlil se a nalhával si, že se Dáša významně posunula (trochu ano), ale pravděpodobně si stále libuje v roli oběti. Jsou domluveni na setkání, třeba tam má jinou návštěvu, zapomněla na to, je nemocná, uvažuje o možnostech, které by mu nahrály návštěvu odložit.

Rozhodl se, že vztah (který ani nezačal) ukončí a nezradí manželku. Dášu to bude bolet, ale řekne jí to do očí, snad to pochopí. Bylo by zbabělé to vyřešit posláním SMS. Ta bolest bude ale menší, než kdyby to pokračovalo. Protože jak dál? Jak často by mohl za ní dojíždět, co Vánoce, dovolená? A vůbec co výmluvy a lhaní pro člověka, který neumí lhát a svou ženu miluje? To byla ale lekce!

Zavolal ji. Čeká na něj. Celou cestu je nervózní. Asi nějaká intuice. Scházejí se, prohlíží si její byt, omlouvá se, že je nervózní. Dají si kafe, projdou se po městě. Po návratu do bytu si všimne, jak je posedlá čistotou, nesmí si položit futrál s brýlemi na stůl. Stůl utírá, často odbíhá do koupelny umýt si ruce. Tady to zůstalo hodně špinavé, podívej. On by si toho ani nevšiml a rozhodně by mu to nevadilo. Musí jí to říct, odhodlá se a řekne. Výčitky, co dělá Dáša špatně a že si přece Roman začal sám. A že se kvůli němu vykoupala a čeká, že i on se vykoupe a pak si to užijí. Představa, že přeruší líbačku a svlíkačku a půjde se vykoupat, protože tak je to normální a správné, Romana vyděsila. Jeho bujná fantazie, která ho sem přivedla, ho teď zachraňuje.

Dáša ho neoblomila. Je rozhodnutý to ukončit. Má ztratit harmonické rodinné zázemí pro pár nocí touhy? Vzpomněl si na Podvod Honzy Nedvěda. Kam by se dostal? Do smutného údolí? Do hygienického teroru? Jak dlouho by tohle vydržel? Ženskou tak hodnou, a tak čistotnou, až je to k nevydržení?

Nedá si nic vysvětlit a už ho z výčitek (sebeobviňování a obviňování) třeští hlava. Řekl přece, že on je ten vůl, že ví, že ji ublížil a že ji nechce ublížit víc. Ani své ženě nechce ublížit, zkrátka je se svou ženou za ta léta sžitý. S Dášou by žít nedokázal, nemohl by se k ní přestěhovat, chodí do práce a vydělává si na živobytí. Navíc potom co dnes zažil i ta touha vyprchala. Dáša to nechápe a furt dokola. On přece ví, že ji ranil, že je v jejích očích zbabělec, který se bojí manželky a že odmítá nabídku, po které ještě nedávno tak toužil.

Je mi líto, řekne Roman, zvedne se, sebere batoh a odejde.