To jako vážně? Nebo nevážně?

Říká se, že kdo nemá smysl pro humor, toho netřeba brát vážně. Vážně? Dá se to vyjádřit ještě takhle: kdo se bere moc vážně, nemá smysl pro humor, a proto ho nemusím brát vážně. Mně se tohle líbí. Nemusím studené čumáky a ani nucený neupřímný smích.

Pan prezident se údajně vyjádřil v tom smyslu, že lidi z Václaváku netřeba brát vážně. Vážně? To jako fakt? Nasadím metodu zrcadlení a z ní mi vyplyne, že nemusím brát vážně pana prezidenta, když on nebere vážně některé lidi.

Já tam byl, sám se neberu vážně a z toho plyne, že smysl pro humor mám. A že mě pan prezident nebere vážně, mi nevadí. Když byl z pódia řečen fór, duněl Václavákem smích, naprostá většina lidí se zasmála. Dívali jsme se na své smějící se sousedy. Jako vážně.

Smějící se bestie z Václaváku netřeba brát vážně. Je ale třeba vážně se s nimi vypořádat a nebrat si servítky, jak tak nějak podobně vyřkl ministr vnitra. Co vlastně s námi myslí vážně? Že nás nebudou brát vážně? To by snad znamenalo, že je nezajímáme a nechají nás na pokoji. Ale když nám chtějí vážně zavírat ústa, k čemuž připravují i zákony, to nás vážně neberou? Tomu už vážně nerozumím. A také odmítám to brát vážně, už proto, že to je vážně sranda.

Vážně se nás bojí? Nebo jsme pro ně vážně legrační? Obojí zároveň je protimluv nebo vtip. Lze to brát jako projev smyslu pro humor? Vlastně ano, pokud se ukáže, že vyjádření ministra vnitra byla metafora. Už jsem se do toho zamotal. Co mi na to řekne zrcadlo? Asi, že nejkrásnější je pořád Sněhurka. I kdyby to byla černošská transgenderka, jak je dnes pokrokové a korektní. Nebo mi řekne, že jsem vážně blbej a že to už ani není vtipný.

Ale tohle fakt neberte vážně. Mě opravdu nemusíte brát vážně, protože jsem byl na Václaváku. A co pana prezidenta? Toho vážně raději berte. Vy, kteří jste sledovali inauguraci v televizi, ho jistě vážně berete.

Osobně nevím, jak to bylo na inauguraci prezidenta. Nesledoval jsem to. Bylo to asi důstojné a vážné neboli seriózní. Má náš nový prezident smysl pro humor? Nevím, nepátral jsem po tom. Úsměv na tváři jsem u něj zahlédl, ale většinou, když jsem ho viděl, viděl jsem v něm hráče pokeru. Poker face, jak se říká.

Jediné, co mohu s jistotou napsat, že je vážně pohledný, reprezentativní. A vážně ho brát asi moc nebudu, ostatně ani jeho předchůdce jsem nebral vážně. Nicméně jsem všechny respektoval jako prezidenty země, stejně jako tohoto nového. Vážně.