Tři dcery

Žila, byla jedna tradiční rodina, otec a matka, kterým se postupně narodily tři dcery.

Otec byl přísný, tak jako jeho otec a děd a vedl svou rodinu v duchu venkovských a křesťanských tradic. Matka, stejně jako její matka a babička, byla poslušnou pečující ženou a matkou. Takto ostatně u tradičních katolických rodin v této vesnici chodilo po staletí.

Dcery tak vyrůstaly v tomto tradičním, dalo by se říci harmonickém, rodinném prostředí. Hlavu rodiny nikdo nezpochybňoval, matka si nikdy nikomu na nic nestěžovala, zkrátka smířila se se svým údělem.

Dcery rostly a pomalu dospívaly. Otec měl s každou své velké plány, život jim už dopředu nalinkoval: nejstarší půjde do kláštera, mladší dcery výhodně provdá.

Nejstarší byla hodná holčička a tatínka a maminku poslechla na slovo. Sice se jí líbil spolužák, byl však nesmělý a ona nebyla zvyklá rodičům odporovat, tak se hned po škole hlásila v klášteře.

Prostřední dcera byla rebelka. Rodičům začala vzdorovat. Tak jako starší sestra zpívala na kůru, jenže narozdíl od ní si dovolila naschvál jednou nezpívat a po domácí hádce s otcem si dokonce prosadila, že do místního kostelního sboru nebude chodit vůbec. Otec ji vybral bohatého staršího ženicha ze sousední vsi, ale ona ho nechtěla.

Rodina sice žila jako v předminulém století, ale otec miloval technické novinky a v době začínající dospělosti dcer už byly mobily, tak jimi rodinu postupně vybavil. Aby mohl své dcery a manželku hlídat a kontrolovat.

Týden po osmnáctinách prostřední dcery, se ona dcera nevrátila domů. Odešla z domova, sedla na vlak a odjela do Prahy. Matka našla její dopis, v němž vysvětlila, proč odchází a že už se nevrátí. Na mobil ji volala marně, nebrala ho.

S rodiči už žila jen nejmladší dcera, ta byla vnímavá a brzy se naučila, že nemá cenu ani drze odporovat, ale ani poslušně poslouchat. Dokázala tak otupit hroty přísné výchovy, a dokonce si prosadila internátní školu v nedalekém městě.

Otec zestárl, byl na dcery naštvaný a vyčítal manželce, že je proti němu popouzela. Dovolila si podpořit jen nejmladší dceru. Nejstarší je občas navštěvovala, nejmladší trávila doma víkendy, o prostřední nic nevěděli.

Prostřední dcera se v Praze chytla špatné party, okusila alkohol, drogy, prostituci. Zkrátka chtěla si hlavně užívat a nedopadla právě nejlíp. Nicméně do rodné vsi k rodičům se vrátit nechtěla. Z ulice se dostala, stala se trochu luxusnější prostitutkou. Ovšem s alkoholem a drogami zápasí pořád.

Nejmladší začala chodit se zajímavým klukem, nebyl věřící tak, jako ona. Byl spíš filosof, měl rád přírodu, k Bohu se dostal sám přes ateistickou výchovu. Nejmladší dcera si s ním uvědomila, že být bigotní katolička ji nevyhovuje a začala se sbližovat s názorem, že k Bohu nepotřebuje prostředníka. Jak čas plynul, jejich láska sílila, až se rozhodli si najít pronájem ve městě, kde oba studovali.

Doma rodiče osiřeli. Otec to nesl těžce, rozčiloval se, a nakonec těžce onemocněl. Jednoho dne nechal poslat pro místního faráře. Ale už to nebyl ten starý kněz, k němuž chodil téměř celý svůj život. Byl to mladý farář, takový moderní. Tradičně ho vyzpovídal a pak mu nasadil brouka do hlavy.

"Měl byste povolat dcery k sobě a požádat je o odpuštění, a také se zeptat své ženy, zda Vám odpustí" a s těmito slovy odešel. Otce to na chvíli naštvalo, ale pak o tom přemýšlel a rozkázal ženě, ať sežene dcery, že se s nimi chce na smrtelné posteli rozloučit.

Matka okamžitě telefonuje nejmladší dceři, která ihned slíbí, že si to zařídí, nejstarší vzkáže přes faráře. Odhodlá se a zavolá prostřední dceři. Ta se nejprve podiví, že se ji matka po letech ozývá, nejprve telefon típne. Pak jí to ale nedá a zavolá zpátky.

"Ahoj, co se děje?" "Otec umírá a chtěl by Tě vidět." "Aha, na něj moc zvědavá nejsem, ale co dělají ségry? Ty bych ráda viděla." "Pokud přijedeš, budete tu všechny".

Tak se nakonec domluví a pozítří se všechny tři dcery objeví v rodném domě. Čtyři ženy zamíří do otcova pokoje, ten se jich ptá, zda mu odpustí. Jeho manželka spustí: "Vzala jsem si Tě a Bůh nám požehnal, snažila jsem se být ti hodnou ženou a dobrou matkou našich dcer. Ten úděl jsem si sama zvolila, ale to, že jsi na dcery zanevřel a svým způsobem je vyhnal, to ti neodpustím."

Nejstarší dcera: "Poslal jsi mě do kláštera a nedovolils mi poznat fyzickou lásku. Ta touha mne sužuje mnoho let, nejsem té služby hodna, měla jsem se vdát a mít děti. To jsem si přála. To Ti nikdy neodpustím."

Prostřední dcera: "Kvůli Tobě jsem utekla z domu, abych si užila svobody. Té jsem si užila naplno, fyzické lásky jsem měla až moc, stala se ze mne prostitutka, občas chlastám a beru drogy. To Ti nikdy neodpustím."

Nejmladší dcera začne úplně jinak: "Matko a otče, děkuji vám za život. Dívala jsem, pozorovala vás, rodiče a své starší sestry a tím jsem poznávala, jak žít nechci. Díky Petrovi, do něhož jsem se zamilovala, jsem poznala, že se dá žít i jinak. Chceme se vzít a žádáme vás o požehání. Je to ale trošku jinak, panna už nejsem (smích) a čekáme miminko".

Matka a sestry začnou gratulovat k miminku. Otec sípe z postele: "a ty mi odpustíš?" Nejmladší se usměje: "ale já jsem Ti táto dávno odpustila. A mámě a sestrám také, vlastně jsem ani neměla co odpouštět. Já jsem si díky vám všem, a hlavně díky Petrovi, uvědomila, jak chci žít já sama a za tím si stát."

Tak ta nejmladší byla ze všech nejmoudřejší. Všichni si pak vzájemně odpustili, otec zemřel v klidu a s úsměvem na rtech a tři ženy přemýšlely, jak si uspořádají své životy. Začaly se to učit. Nejstarší dcera odešla z kláštera, prostřední z Prahy a vrátily se prozatím domů k matce. Prostřední dceři se ve venkovském prostředí začalo (až na ty absťáky) dařit zbavovat se závislostí na alkoholu a drogách. Ženy zatím ve třech dávaly dohromady drobné hospodářství, chátrající díky otcově nemoci a matčině nestíhání se o vše postarat. To je nejen utužilo, pomohlo zahojit staré šrámy na duši, a hlavně je spojilo v nový rodinný vztah.

Nejmladší měla pár týdnů po pohřbu svatbu, s manželem se přestěhovala do domku jeho babičky a všichni se těšili na narození potomka.