Úleva v duchu Paretova pravidla

Paretovo pravidlo 80/20 říká něco ve smyslu, že 20 % klientů vaší firmě způsobuje 80 % problémů. Takže si položíte otázku, zda by nebylo lepší se jich zbavit. Přijdete sice o peníze, ale tím, že už nebudete řešit jejich problémy, získáte čas a větší klid.

Hele, a to se mi děje a nedávno se mi to celé zhmotnilo. Už o tom delší dobu píšu, protože jsem se z toho potřeboval vypsat a zpracovat to. Navíc to prostřednictvím blogu sdílím, takže na to nejsem sám.

Mám záměr, než odejdu do důchodu, družstvo zmenšit a předat. Jen se hledá komu, a jak. Přicházejí nápady i lidé a celé se to pomalu skládá. Navíc svým způsobem odcházejí překážky. Jestliže mě dříve velmi zaměstnávaly činnosti spojené se statutárním zástupcem SVJ, pak ukončením mandátu a volbou jiného, se uvolnil čas a prostor na řešení něčeho jiného, potřebnějšího z hlediska celku, o který se snažíme starat.

Také se v průběhu času ukázalo, na koho se mohu spolehnout a kdo (nejen mě) tahal za nos. Bylo to tak, že ti lidé mi sice způsobily nemalé problémy, ale většinou právě tam, kde už mě to velmi ubíjelo. A samozřejmě jsem si ty problémy způsobil vlastně sám tím, že jsem jim příliš důvěřoval a má kontrola nebyla důsledná (což ani moc neumím). A chápu, že je to pro materiálně zaměřené lidi, dost nepochopitelné.

Zkrátka všechno zlé je pro něco dobré. Stal jsem se pro mnohé lidi nedůvěryhodným, a tak se rozhodli se mnou skončit, protože jsem nesplňoval jejich představy o mé práci a pozici. Svým způsobem měli pravdu, protože před byrokratickými pravidly dávám přednost lidskosti a dohodě.

Jenže jsou lidé, kteří naopak upřednostňují pravidla, předpisy a chtějí mít vše pod kontrolou. S těmi já se míjím. A Vesmír to zařídil tak, že už jsem se s některými rozloučil a nedávno přišel na řadu jeden velký, problematický dům, který přešel pod jinou správu.

Všechny ty domy (SVJ), o které jsem přišel, vyhovují výše uvedenému Paretovu pravidlu. Nakonec bylo dobré všechny ty lidi svým způsobem naštvat a nechat je odejít. Na poslední schůzi to pro mě bylo docela úsměvné a osvobozující. Zapadlo to krásně do sebe. Pro můj život to byla úleva, pracovně se uleví i kolegyním.

Samozřejmě nemohu vyloučit, že ještě někdo odejde, ale teď už budu pracovat na tom, aby se tak nestalo, nebo aby nás to tak nebolelo. Cesty k tomu budeme diskutovat a také realizovat. Zároveň v ten den té osudné schůze, jsem měl velmi zajímavý rozhovor s jednou mladou ženou. A možná to bude ta potřebná mladá krev, která vnese příjemnější náladu pro mě i družstvo, protože by mohla tu práci převzít až budu odcházet.