Vaše Vidlácké Dezolátsvo …

…nebo snad Dezolátské Vidláctvo? Tak jako tak je ta čeština krásná a tvořivá řeč. Řeč, která přežívala a přežila na venkově. Pokud přežije venkov, tj. venkovští balíci a vidláci, pak přežije i čeština.

Copak to neplatí i obráceně? Pokud přežije čeština, přežije i český a moravský venkov? Jako by to byly spojené nádoby. On ten vidlák píše hezky česky. A srozumitelně, po vidlácku.

Čiší z toho selský rozum, přirozenost a tradice. Také odvaha kydat a prokydat se doslova hromadou sraček. Nejen odvážně, ale dokonce ochotně. Navíc s notnou dávkou humoru. A považte, nekorektního, buranského a vidláckého.

Ten "pražský" stát s "brněnskou" věrchuškou se nám nějak odrodil. V Praze je slyšet snad babylon jazyků, češtinu, abys pohledal. Jazykově zde vládne pražština míšená s ukrajinštinou, Slovenčinou a internacionální angličtinou. U sídla vlády se možná setkáme i s trochou toho brněnského hantecu.

Ještě se dá v té Prazéé domluvit česky, ale významově je to úplně jiná řeč. Jemná a korektní kavárenská čeština je úplně jiná než ta hrubá vidlácká a dezolátská. Tyto jazyky a jejich nositelé se tak nějak míjí.

Není na čase vedle "pražského" libo-demo-verze státu založit demo-verzi vidláckého a dezolátního Česka?

Jak by se to jmenovalo? Česká vidlácká republika? Česko-moravský Dezolátov? Venkov sobě dá nějaký přiléhavý název. Mohla by to být i monarchie. Nebylo by to ani knížetsví, vévodství či hrabství, ale mohlo by to být "dezolátství". A panu nejvyššímu vidlákovi by se mohlo říkat Vaše Dezolátsvo podobně jako Vaše Veličenstvo.

Zatím to buďme rádi, že si umíme (my dezoláti a vidláci) udělat srandu sami ze sebe a že se o sebe také dokážeme postarat.

Vlastně často právě lidé označovaní druhými jako dezoláti bývají ti s vyšším vědomím, vyššími vibracemi, často inteligentní, rozumní, s citem pro věc, s odvahou, ochotou a pokorou. Tolerantní, laskaví, pomáhající a se smyslem pro humor.

A nežijí jen na moravském venkově, ale po celém Česku. A vědí, že dělají chyby a že se ve svém úsudku mohou mýlit.