Velká voda

Je to katastrofa, někde to dosáhlo i rozměrů apokalypsy, je to takový očistec. Pán tvorstva je spláchnut do kanálu. Příroda je mocnější a ukazuje nám, jak nás lehce může zničit.

Tím nám paradoxně pomáhá, protože odložila naše sebezničení, dala prostor k lidskosti, soucitu a solidaritě, která určitě u nás přijde. Z lidských srdcí bez ohledu na to, co budou říkat a dělat politici. Nicméně situace je také polidštila, dokonce se na ně dalo dívat, vypadali více normálněji a už dlouho jsem je neviděl chovat se normálně a mluvit poměrně rozumně. Volební kampaň spláchnuta a v podstatě odložena. Budou odloženy i volby samotné? Co v souvislosti s volbami bylo zaplaveno? Jistě se to bude týkat i některých volebních místností, bude těžké se na všechna místa dostat. Dolní toky budou ještě nějakou dobu stoupat, než kulminují a začnou klesat, bude trvat dlouho, než voda odteče, než po záplavách uklidíme.

Pršelo opravdu hodně a stále, řeky se vylily z břehů, horní toky mají (či brzy budou mít) to nejhorší za sebou a voda stekla a stéká dolů do údolí, kde se na to mohou připravit. Jak? Dost těžko, jen budou vědět, že se mají evakuovat, zkusit zabezpečit majetky a díky již zažité zkušenosti s velkou vodou vědí, co mohou očekávat.

Co jsme udělali a neudělali? To pozitivní: zlepšila se informovanost, technické vybavení a mnohde i technická opatření. Umíme zachraňovat životy, evakuovat a být solidární s postiženými. Excelentně funguje integrovaný záchranný systém a krizové štáby na lokální a regionální úrovni vědí, co mají kdy dělat. Krize posiluje a poučuje.

Co jsme neudělali, resp. udělali, ale špatně. Nepostavili jsme přehrady a někde se nedokončily ani protipovodňové stěny. Jistě by nám tato opatření lokálně v něčem pomohla, ale nejsou všespásná, a hlavně za mnohem důležitější považuji něco jiného.

Téměř nic, nebo hodně málo jsme udělali přirozených opatření pro zadržení vody v krajině. Přitom je to jednoduché a stačilo by upravit chování k zemědělské půdě a lesům, vrátit organiku do půdy, zlepšit tím provzdušnění a kapilaritu půdy. Vybudovat meze (rozdělit velké lány), pěstovat více pícnin jako vojtěšky a jetele, orat po vrstevnici, nepěstovat nevhodné plodiny na svazích, kde hrozí, že voda spláchne z pole ornici. Zachovat a mít tak k dispozici (ideálně) více přirozených a záplavových luk, meandrů apod.

Také stále betonujeme a asfaltujeme krajinu: stavíme zbytečné kancelářské budovy, sklady, parkoviště (např. pro kamiony) atd. Kolik nám ubylo v krajině půdy vhodné k zádrži vody? Pokud bychom dbali na soběstačné a organické zemědělství, tolik kamionů by k nám nemuselo jezdit (a dovážet předražené a nechutné šunty) a nemuseli bychom tolik betonovat a asfaltovat.

Kdy k tomu zavelí někdo nahoře? Kdy najde odvahu? Kdy se poučíme a změníme své chování a myšlení? Kdy začneme s přírodou spolupracovat, spolutvořit a vážit si jejích darů a bohatství?

Měli bychom tu potopu vnímat jako vzkaz ke změně nás samých. Jsme ale schopni pustit se našich dogmat vycházejících ze zpupnosti, poučit se a změnit?