Společnost

V prvním prázdninovém týdnu vrcholil Sokolský slet v Praze. Po šesti letech se nacvičilo mnoho vystoupení, která cvičenci a cvičenky předvedly na stadionu v Edenu ve čtvrtek 4.7. večer a v pátek 5.7. odpoledne.

Odcházení na smetiště dějin je lidsky nedůstojné a velmi těžké. Nicméně děje se a tento proces je nevyhnutelný podobně jako smrt.

Jsou i nejsou. Říká se, že lidí je jak sraček, ale když hledáte lidi na práci, tak nejsou. Chybí řemeslníci, v přestárlých společnostech chybí pečovatelé a sociální pracovníci, některé profese přirozeně vymírají, jiné vznikají, něco se udržuje uměle (přezaměstnanost, nadprodukce, nadbytek bílých límečků – parazitujících profesí).

Vlastně jsem vždycky volil lidi, obvykle jsem si vybral ze všech stran, ale nejvíc jich bylo na kandidátce ODS. Přišla mi nejkvalitnější. Bylo to především kvůli bývalému starostovi, který tu starostoval od roku 1990 až do své smrti. Bylo to dlouhých 28 let.

Pouštím se tu na tenký led, ale vím jistě, že v ČT ho nenajdete. Ani v dalších mainstreamových médiích vč. internetových ho nenajdete.

Pojďme se podívat na nabídku, kterou by asi většina lidí chtěla a co místo toho máme, či nám je (již nepokrytě) nabízeno.

Menšiny mají všelijaká práva a žádné povinnosti. Většina má jedinou povinnost: to vše platit. A pak ještě držet hubu a krok.

I tento blog věnuji projektu Archy 21 (Archa 21) a spolu s jejich textem si připomínám to v čem stále žijeme a ze srdce si přeji, aby to byla už minulost. Následuje text z Archy 21.

Tento blog věnuji tomu, co mě zaujalo. Jsem "napalubený" na palubu Archy 21 (Archa 21) a tam jsem se začetl do Archu 21 a podělím se o to s Vámi na svém blogu. Netřeba žádného komentáře. Jen k tomu napíšu, že text se mnou souzní a snažím se přispět svou troškou do mlýna, svou tvorbou, psaním, zahradničením, setkáváním se. Následuje text z Archy 21....

Zdálo by se, že doba nepřeje poctivosti a trpělivosti vůbec ne. Vše rychle a zběsile. Zastavit se? Počkat? Kdo chvíli stál, již stojí opodál.

Za Covidu jsem si vyzkoušel být občanem druhé kategorie. Neměl jsem tečku a skoro nikam jsem nesměl. Tak jsem nechodil tam, kam jsem nesměl a chodil tam, kam jsem mohl. Do přírody. Tam jsem byl snad denně.

Ani nevím, jak mě to napadlo, ale vzpomněl jsem si na Karla Kryla. Vlastně ta asociace je jednoduchá. Proběhly oslavy vítězství, oslavy konce druhé světové války. To se pokládají věnce …. A média jsou u toho.