Pánové, až se budete zamýšlet, co s politickým systémem po konci působení politické demoliční čety (spíše tedy pluku), mám pro vás jednu radu. Vlastně je to přání a jak víme, přání se mohou zhmotnit. Tak ho tímto vyslovuji do Vašeho politického vesmíru.
Jaké časy? Časy světového míru. V televizních anketách na ulici (ještě za socíku) a pak při soutěžích Miss ČR položil redaktor nevinnou otázku "Co si přejete ze všeho nejvíc?". Mladá slečna, adeptka na krásku země, se nadechla, nesměle sklopila oči a pak po krátkém zaváhání prohlásila "já si ze všeho nejvíc přeji … světový mír".
Mýliti se je lidské, taktéž dělat chyby je lidské. Jen lidská pýcha chyby nedělá a nemýlí se. Ta má jasno. Jako redaktoři České televize.
Ať dělají plakátovou kampaň, ať řídí ekonomiku k destrukci a stát k bankrotu, ať blekotají, straší, tlačí na pilu. Ať vymýšlí, jak se udržet nahoře na věčné časy a ať se vymlouvají, jak umí. Ať pomlouvají dezoláty a platí si fact-checkery, influencery a KRITy v domnění, že všechno tohle jim pomůže se udržet.
Sám do ní padá. Dozvěděl jsem se, že byl přijat zákon na ochranu "udavačů" (oznamovatelů), jistě s bohulibým úmyslem k ochraně naší hodnotné liberální demokracie. Bonzáci jsou třeba, protože nám tady nějak bují ty dezinformační weby, na Václaváku se nám roztahují dezoláti.
Doufám. Mám tuto naději a víru. Láska a energie nikam nezmizela. Jen více chybí na tom vrcholu, v politice, v médiích.
Tak jsem si chvilku zdvořile zakydal s Vidlákem v hloučku jeho čtenářů pod pódiem na Václaváku při demonstraci proti vládě. Koupil jsem si knihu, prohlédl dezolátské tričko, mj. v něm tam postávaly jeho děti, které tam pracovaly.
Tak byl pan premiér v médiích vidět, nejen v televizích, ale i v novinách. Poskytoval rozhovory, jeden vyšel na Aktuálně.cz a druhý v MF Dnes. Možná ještě jinde, ale o to nejde, další média to přebírají a vykukuje to na nás všude.
Prohlásil premiér. Akorát ty příklady nějak kulhají. Máme být sebevědomí asi tak jako náš premiér v době, kdy byl předsedou Evropské rady a belgický europoslanec mu v Europarlamentu "myl hlavu" a on ani nepípl, jen si psal nějaké poznámky?
Markéta Šichtařová řekla, že kdo důvěřuje státu, má v hlavě piliny. Co je stát? Stát jsme my? Ne, my jsme společnost. My (jednotliví lidé) tvoříme lidskou společnost.
Obsadili všechno, vybudovali podpůrné struktury. Dál nahoru už stoupat nelze, už existuje pouze cesta dolů. Zbývá jen udržet se na tom vrcholu co nejdéle. Ale za jakou cenu?
Žijeme ve zvláštní době. Současná politika odrazuje moudré, odvážné a rozhodné osobnosti. Ti se do ní nehrnou a vědí proč.