výlevy

Tak na Iděsu skočil další kolega bloger. Napsal cosi nevhodného, zrovna jsem ho chytil na hlavní stránce, kde dlouho nepobyl.

Člověk si něco usmyslí a nějak reaguje na situace. Může být ve vleku, nebo tu svou káru táhnout sám. Ale když už přemýšlí a pozoruje vývoj, zamýšlí se, zda má smysl čůrat proti větru.

Z magazínu MF Dnes jsem se dozvěděl, že jsem asi neofob, tj. člověk, který má strach z nových věcí. Není tomu tak, obecně mi změny nevadí a některé postupy v oblasti IT mi zjednodušily práci a naučil jsem se s webovými stránkami, s mnohými programy, ale už mi to stačí.

Vzpomínám si, že to byl film o Indiánech. V přeneseném smyslu slova jsou posledními mohykány ti, kteří jsou v daném prostředí skutečně posledními znalci, držiteli tradic či nějakých jiných názorů.

Jsem blbec. Naletěl jsem, ale zasloužím si to. Pracovně obsluhujeme (účetně) přes 60 odběrných míst elektřiny (elektroměry) na 10 domech. Skončila jim fixace. Teď se ozvali z ČEZu s nabídkou na nové fixace. Na rok.

Civilizace upadá. Tak jsem si řekl, že už mi to stačilo. Že já ke svému životu Prahu vůbec nepotřebuju. Navíc tam už dlouhou dobu nepracuji, jen tam občas jezdím služebně.

Většinou jsem si něco představoval a plánoval a většinou to dopadlo úplně jinak. S odstupem času jsem poznal, že to dopadlo obvykle lépe, než jsem čekal.

Sněhové vločky se sypou z oblohy a stane se, že nás někdy zasypou a množství sněhu nám působí zároveň radost i starost. Ideálem je, když sněží v zimě a když sníh nějakou dobu vydrží.

Protože mě baví ten styl psaní. Protože mám rád záhumenkové zemědělství, zahradničení, přírodu. Protože se snažím o aspoň částečnou soběstačnost a baví mě to rýpání v hlíně.

Jaký? V duchu jsem požádal vesmír, že se chci postupně zbavit určitých funkcí, které vykonávám a že si chci od léta zkrátit úvazek v práci. Jsem už z té práce unavený a demotivovaný, hlavně tím, že neumím (a hlavně ani nechci) být bytostným byrokratem. Na žádné funkci nelpím, ani na penězích, jen to chci nějak předat.

Jsou pocity důležité? Je pocit emoce? Je dobré se na to ptát a hledat odpovědi. Svou vlastní realitu si tvoříme svými myšlenkami, slovy a činy. Ty samozřejmě vnášíme do kolektivní reality a odtud se nám vrací i reakce ostatních účastníků "životní reality show" kolem nás.

Tímto zdejším čtenářům oznamuji, že jsem vstoupil na blogovou platformu blogosvět, kde se mj. "potkávám" i s bývalými kolegy pisálky z Idnesu, jako Lubomírem Stejskalem nebo Bohumilou Truhlářovou.