Položit si otázky a hledat na ně odpovědi. Kolikrát sis položil otázku, proč děláš práci, kterou děláš? Proč už tě to nebaví? Proč už se nedokážeš motivovat tak, jako dřív?
Budou ji brát jako zrod nového světa? Bude se jim na tom světě líbit? Jak jiný to bude svět? Nebo budou světy dva? Jeden bude představovat peklo na Zemi a druhý ráj na Zemi?
O budoucnosti přemýšlím, mám nějaké záměry, které se snažím uskutečnit a zároveň sladit se svou duší. A ona mi v tom pomáhá. Dnes už nemám problém neřešit a nevyšilovat, dát věcem volný průběh a čas.
Naturopatku Helenu Neumannovou jsem znal především z pořadu Martiny Kociánové "Kupředu do minulosti", která s ní dělala rozhovor. Zaujalo mě to. Proč?
Nemohu to jako muž znát, ale přirovnal bych transformaci k porodu. Navíc ten transformační proces zažívám ve více oblastech svého života.
Mohlo by se zdát, že jsem na můj vkus dlouho nic nenapsal. Čím to? Jednak jsem neměl nutkání něco psát, jednak jsem měl důležitější věci na práci v práci, a nakonec jsem byl pryč a dlouho nebyl u počítače.
Zkouším se zeptat sám sebe. Je mi nepříjemné s nimi být, nesdílím s nimi jejich energii, vibraci. Ale při výkonu práce (funkce) se jim nevyhnu a dostal jsem od nich lekci. Nevadí mi, když mě život profackuje, ale už nechci přistupovat na jejich hru.
Tak tady mám jasno. Nemůže. Pokud nepopře sám sebe. Zkoušel jsem to a opravdu mi to nešlo. Několik let jsem pracoval jako státní úředník. Nudil jsem se a cítil se jako parazit, který druhé buzeruje a chce žít na jejich úkor.
Mám rád tuhle větu (ironie). Od čeho tu asi jsem? Abych pomohl. Když to bude v mých silách a budu to schopen udělat, pomohu rád. Ale zpravidla pomoc zprostředkovávám, když praskne hadička, nebo protéká záchod, volá se instalatér.
Vesmír funguje, skládá se to do mozaiky. Přicházejí ke mně situace spolu s lidmi, kteří mi pomáhají naplňovat mé záměry, které jsem do Vesmíru vyslal.
Kdo? My, tedy já a mí kamarádi, co máme takovou skupinku, které říkáme "Zdravé Benátky" a zveme si lidi, co nám mohou dát nějaké rady.
Jako malé děti jsme si hrály takovou hru, pak bylo vadí – nevadí součástí písničky "Není nutno" Svěráka a Uhlíře k pohádce "Tři veteráni". Tak jsem si vybral několik témat a rozebral, co mi vadí a nevadí.